MALÉ ROZDÍLY A ZLOMOVÉ OKAMŽIKY: TÍHA DĚJIN a většinu tohoto regionu odsuzují k chudobě. Argentině a Chile se nicméně dařilo lépe než většině ostatních tamních zemí. Tyto dvě země měly málo domorodého obyvatelstva či nerostných zdrojů a byly „opomíjeny“; Španělé se zaměřili na země obývané civilizacemi Aztéků, Mayů a Inků. Ne náhodou je nejchudší oblastí Argentiny její severozápad, jediná část země začleněná do španělské koloniální ekonomiky. Její trvalá chudoba, odkaz extraktivních institucí, je podobná té, kterou způsobila mita v bolivijském Potosí a v Peru (str. 20–22). Částí světa s institucemi nejméně schopnými využít příležitostí, které nabídla průmyslová revoluce, byla Afrika. Pokud šlo o technologii, politický rozvoj a prosperitu, tak přinejmenším posledních tisíc let, až na malé oblasti a omezená časová období, zaostávala za zbytkem světa. Na tomto kontinentě vznikaly země s centralizovaným státním aparátem velmi pozdě a velmi zřídka. Ty, které skutečně vznikly, byly nejspíš vysoce absolutistické jako Kongo, měly krátké trvání, a obvykle se zhroutily. Tento vývoj bez centralizace má Afrika společný se zeměmi jako Afghánistán, Haiti a Nepál, kterým se také nepodařilo nastolit na svém území řád a vytvořit něco, co by se podobalo stabilitě, aby dosáhly alespoň špetky hospodářského pokroku. Ačkoli se Afghánistán, Haiti a Nepál nacházejí v úplně jiných částech světa, ohledně institucí mají mnoho společného s většinou zemí subsaharské Afriky, a patří proto mezi nejchudší země dnešního světa. Vývoj afrických institucí do dnešní extraktivní podoby je opět dokladem institucionálního posunu přerušovaného zlomovými okamžiky, tentokrát však často s velmi nepříznivými výsledky, zvláště v dobách rozmachu transatlantického obchodu s otroky. S příchodem evropských obchodníků se konžskému království nabídly nové ekonomické příležitosti. Dálkový obchod, který změnil Evropu, změnil i království Kongo, ale důležitou roli opět hrály počáteční institucionální rozdíly. Konžský absolutismus se jako kouzelným proutkem proměnil ze společnosti plně ovládané extraktivními ekonomickými institucemi, které se pouze zmocňovaly veškeré zemědělské produkce svých občanů, ve společnost, která ve velkém zotročovala lidi a prodávala je Portugalcům výměnou za zbraně a luxusní zboží pro konžskou elitu. Výchozí rozdíly mezi Anglií a Kongem znamenaly, že zatímco v Anglii příležitosti nového dálkového obchodu vytvořily zlomový okamžik vedoucí k pluralistickým politickým institucím, v Kongu zmařily veškeré naděje na porážku absolutismu. Ve většině Afriky vedly značné zisky plynoucí z obchodu s otroky nejen ke zvyšování jeho intenzity a ještě větší nejistotě ohledně vlastnických práv, ale také k intenzivním bojům a destrukci mnoha stávajících institucí; během několika staletí nabral každý proces centralizace státního aparátu zcela opačný
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204868
PROČ STÁTY SELHÁVAJÍ směr a mnoho států se v podstatě zhroutilo. Vzniklo sice několik nových, někdy silných států, které využily obchodu s otroky, ale byly založeny na bojích a drancování. Objevení Ameriky bylo zlomovým okamžikem, který Anglii možná pomohl vyvinout inkluzivní instituce, ale extraktivnost institucí v Africe se s ním ještě zvýšila. Po roce 1807 obchod s otroky sice povětšinou ustal, následný evropský kolonialismus však nejen zvrátil počátky hospodářské modernizace částí jižní a západní Afriky, ale zmařil jakékoli možnosti domácích institucionálních reforem. Znamenalo to, že Afrika měla jen malou šanci změnit směřování svých institucí, a to i v jiných oblastech, než bylo Kongo, Madagaskar, Namibie a Tanzanie, kde bylo pravidlem drancování, naprostý rozpad státu a dokonce všeobecné vraždění. Ba co hůř, struktury koloniální vlády zanechaly Africe v 60. letech 20. století instituce ještě složitější a destruktivnější, než jaké měla na začátku kolonizace. V mnoha afrických koloniích vypadal vývoj politických a ekonomických institucí tak, že nezávislost nevytvářela zlomové okamžiky vedoucí ke zlepšení jejich institucí, ale poskytovala příležitost bezohledným vůdcům převzít a vystupňovat odčerpávání zdrojů, které předtím řídili evropští kolonialisté. Politické pobídky, které tyto struktury vytvářely, vedly ke stylu politiky, jenž opakoval historická schémata nejistých a neúčinných vlastnických práv ve státě se silnými absolutistickými sklony, ale bez centralizované pravomoci nad svým územím. Do Afriky průmyslová revoluce stále ještě nepronikla, protože kontinent již dlouho zažívá spirálu neúspěchu, v níž přetrvávají a opětovně se vytvářejí extraktivní politické a ekonomické instituce. Výjimkou je Botswana. Jak uvidíme (str. 323–330), v 19. století, když země získala nezávislost, král Khama, dědeček Serertseho Khamy, prvního ministerského předsedy Botswany, začal modernizovat politické a ekonomické instituce svého kmene. Tyto změny kupodivu přežily koloniální éru, zčásti díky tomu, že Khama a další náčelníci kladli koloniálním úřadům důmyslný odpor. Souhra těchto změn se zlomovým okamžikem, jejž vyvolala nezávislost na koloniální vládě, tak položila základy hospodářských a politických úspěchů Botswany. Byl to jen další příklad toho, že i malé historické rozdíly mohou sehrát důležitou roli. Na dějinné události se často pohlíží jako na nevyhnutelné důsledky hluboce zakořeněných sil. My zde sice klademe silný důraz na to, že dějiny ekonomických a politických institucí tvoří spirály úspěchu a neúspěchu, ale jak jsme si řekli v souvislosti s vývojem anglických institucí, jedním z faktorů může být vždy kontingence. Seretse Khama se ve 40. letech během studií v Anglii zamiloval do bělošky Ruth Williamsové. V důsledku toho představitelé rasistického
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204868
MALÉ ROZDÍLY A ZLOMOVÉ OKAMŽIKY: TÍHA DĚJIN apartheidu v Jižní Africe přesvědčili anglickou vládu, aby ho vypověděla z protektorátu, který se tehdy nazýval Bečuán (a byl spravován Vysokým komisařem Jižní Afriky); Khama se vzdal postavení náčelníka. A když se vrátil, aby se postavil do čela boje proti kolonialismu, jeho záměrem nebylo zakotvit pevně tradiční instituce, ale přizpůsobit je modernímu světu. Khama byl mimořádný muž: nezajímalo ho osobní bohatství, svůj život zasvětil budování své země. Většina jiných afrických zemí takové štěstí neměla. Důležitou roli sehrálo obojí: historický vývoj botswanských institucí i kontingentní faktory, které vedly k tomu, že instituce v Botswaně byly budovány, nikoli odstraňovány a pokřivovány jako jinde v Africe. Absolutismus dosti podobný absolutismu v Africe či východní Evropě se v 19. století stavěl do cesty industrializaci také ve většině Asie. Čína byla výrazně absolutistickým státem s nezávislými městy, obchodníci a průmyslníci tam buď vůbec nebyli, nebo byli politicky značně slabí. Čína byla přední námořní velmocí a dálkovým obchodem se intenzivně zabývala celá staletí před Evropany. Z moří se však stáhla ve špatnou chvíli, a to když vládci dynastie Ming na přelomu 14. a 15. století dospěli k přesvědčení, že intenzivní dálkový obchod a kreativní destrukce, kterou by mohl přinést, by pravděpodobně ohrozily jejich vládu. V Indii probíhal institucionální posun jinak. Vedl k rozvoji výjimečně přísného dědičného kastovního systému, který omezoval fungování trhu a alokaci pracovní síly do různých zaměstnání mnohem vážnějším způsobem, než feudální řád ve středověké Evropě. Stal se také oporou další silné formy absolutismu za vlády mughalské říše. Většina evropských zemí měla ve středověku podobné systémy. Dnešní nositelé příjmení jako Baker (Pekař), Cooper (Bednář) či Smith (Kovář) jsou přímými potomky dědičných zaměstnaneckých tříd. Pekaři pekli, bednáři dělali sudy, kováři pracovali s kovem. Tato kategorizace však nikdy nebyla tak přísná jako kastovní systém v Indii a postupně přestávala předurčovat zaměstnání člověka. Indičtí obchodníci sice obchodovali v celém Indickém oceánu a rozvíjel se textilní průmysl, ale indický kastovní systém a mughalský absolutismus byly vážnou překážkou rozvoje inkluzivních ekonomických institucí. Když se v 19. století Indie stala extraktivní kolonií Angličanů, podmínky pro industrializaci se ještě zhoršily. Čína nebyla nikdy Evropany formálně kolonizována, ale když Angličané Číňany porazili v opiových válkách v letech 1839 až 1842, a pak znovu v letech 1856 až 1860, musela podepsat řadu ponižujících dohod a dovolit import evropského zboží. Protože Čína, Indie a další země nedokázaly využít výhod obchodních a průmyslových příležitostí, Asie s výjimkou Japonska zaostávala, zatímco západní Evropa postupovala vpřed.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204868