hrdelní zavrčení. „Už bude v kině. Poradíte mi, jak se nejrychleji dostanu na Kendall Square?“ Snažila jsem se mu to vysvětlit co nejjednodušeji, ale zdálo se mi, že mě nechápe. Vypadal opravdu rozrušeně, a jak spěchal chodbou a v běhu se se mnou zdvořile loučil, nevěřila jsem, že to stihne nebo že tam vůbec trefí. Když jsem sklízela svoje věci a umývala hrníčky, vykonstruovala jsem si v hlavě příběh, podle kterého přišel Skandar naschvál, aby mě tu potkal. Ne kvůli tomu, že by mě sám chtěl poznat, ale aby věděl, s kým tráví jeho žena tolik času, aby si mě prohlédl. Třeba — copak to nebylo aspoň trochu možné? — o mně mluvila s podobně neskrývaným, překotným vzrušením jako já o ní. To je na lidech to nejdivnější: tolik toho ví, tolik spolu komunikují, a stejně je jim všechno tak strašně nejasné a ve výsledku jsou všichni izolovaní a neschopní. I když se něco snaží říct, říkají to špatně, anebo to říkají nepřímo, nebo vyloženě lžou, někdy proto, že lžou vám, ale stejně často i proto, že lžou sami sobě. Sirena se mnou ostatně o Skandarovi skoro nemluvila. Říkala jsem si, že když o něm nemluví, tak na něho asi ani nemyslí. Chápala jsem ho jako fakt, možná dokonce i trochu nejednoznačný fakt. O své práci mluvila tak otevřeně, o svých úzkostech a představách, o vlastnostech nejrůznějších materiálů, o složitých pocitech ohledně svých videí. Bála se, že ať už ji přitahují, nebo znechucují, zajímají ji jen proto, že je to zrovna v módě, čemuž jsem rozuměla. Říkala, že to je jedna z věcí, kterou na mně obdivuje, že mě módní vlny nezajímají, že dokážu následovat svoje instinkty s takovým klidem. Neřekla jsem jí, že nemám jinou možnost, byla jsem její chválou rozechvěle potěšená. Nebo mluvila o Rezovi — to zbožňovala, o jeho neuváženostech, vtipných poznámkách, špatně naposlouchaných slo-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204783