v hale, jak jsem se na něj usmála? Tak teď potřebuju, abys mi pomohl se ho zbavit. Je naprosto jasné, že jsem se do tohohle průšvihu dostala vlastní hloupostí. I recepční si to myslí. Vlezu do postele a popadnu Kafku. Ruce se mi klepou. Můj obdivovatel nepřestává bušit do dveří, jako by věřil, že když to bude dělat dost dlouho a dost hlasitě, přiměje mě to, abych se mu složila do náručí. Najednou mi už nepřipadá tak báječné být předmětem touhy. BUCH… znepokojovalo ho, že rozeznává… BUCH… v těchto obtížích následky oné degradace… BUCH… do podřízeného postavení, čehož se obával… Když bušení konečně utichlo, vydechla jsem. Dveře vydržely. Přitiskla jsem si Kafku na prsa jako štít a usnula.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204771