Za pomoci Richarda a Johna se malá „Donkey Ear“ zvedne a společně se vydají na loď. „Paní Lucy, vy jste chodila i k vězňům, kteří byli potrestáni ‚politikou ticha‘?“ nevydrží Richard. „Ano, ano, bylo to psychické týrání, nikdy jsem s tím nesouhlasila.“ „Mezi vězni se říká…“ Richard nestačí dokončit větu, když ho Lucy přeruší. „Vím, co se říká, ale věřte jenom tomu, co sám zažijte a cítíte.“ Richard se nadechne k další otázce, když pocítí cosi zvláštního, jako by k němu začal hovořit někdo třetí. Neptejte se tolik, nezachytíte rozměr, ale detaily, raději se dívejte a přemýšlejte. Richard pohlédne na stařenku, ta lehce kývne hlavou a pomalu usedne. Loď se odrazí od břehu a vydá se na zpáteční cestu. … Blíží se půlnoc, oba muži sedí v útulné kavárničce nedaleko hotelu. Unavený Richard občas zívne, víčka sotva udrží nahoře. Těší se, že se konečně pořádně vyspí. Přesto jeho mysl pracuje na plné obrátky: Ztráta respektu z nabubřelých paňáců, kteří hovoří o svých velkých činech, obdiv k Lucy, jež si svoje hrdinství nechává pro sebe, výdrž vězňů v podmínkách, které by ho zlomily… Z ničeho nic mu opět proběhne hlavou hádka rodičů, vzájemné osočování a ubližování. Po dvou těžkých letech se rodiče rozvádějí a maminka si ho odváží do malého městečka. Starý pan učitel ho pohladí po hlavě a usadí do poslední lavice vedle největšího rváče. Mezi dětmi to zašumí. Proč ho posadil právě k němu? Vždyť musel vědět, že s ním nikdo nechce sedět! Jenže třídní učitel dobře věděl, co dělá. Velký kluk jen s velkou nechutí uvolnil kousek lavice a posunul roztahané věci ze stolu. „To bude šikana,“ pomyslel si v okamžiku, kdy usedal na kraj lavice. Z Prahy byl zvyklý prát se a dostávat pěkně naloženo. Praha ho však také naučila dobře komunikovat, rychle se rozhodovat a dělat si vlastní úsudek. „Ahoj, jmenuju se Richard,“ řekl a nabídl ruku. Velký chlapec neochotně a nedbale natáhl svoji medvědí tlapu a zabručel: „Martin.“ Martin pocházel z malé vesničky, jeho rodina měla vlastní statek, dobytek a pole, který jim vrátili v restitucích. Čekal, že mu dříve nebo později ukáže, kdo je ve třídě pánem, ale nikdy k tomu nedošlo. Ostatní děti se ho bály a současně si z něj utahovaly. Učitelé ho také neměli příliš v lásce, když se něco stalo, obvykle to odnesl. Sedmá třída není příliš těžká, přesto Martin v některých předmětech propadal. Vypadalo to, že je smířen se svým osudem hlupáka.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204728