Teď bude muset obdarovat někoho jiného. Nervózně vylovil mobil z kapsy. Ahoj Emily, řekne. Nebo líp: Čau Emily. Tady je Nick. Nemáš na mě chvíli? Můžu se na skok stavit? Při té představě se mu zpotily obě ruce. Věděl přece, že Emily už tři lidi odmítla, u Rashida toho byl dokonce svědkem. Ale já to udělám jinak. Najednou věděl, co řekne. Bylo to nasnadě a neporuší tím pravidla. „Prosím?“ Emilyin hlas byl drsný – buď byla rozespalá, nebo nachlaze ná. Na hodiny už Nick ani nepomyslel – sakra, sakra. V první chvíli chtěl zavěsit, ale to by vypadalo ještě hůř. „Čau Emily.“ Odkašlal si. „Promiň, že ruším tak brzy, ale potřeboval bych s tebou na chvíli mluvit.“ „Teď?“ To neznělo moc nadšeně. „No jo, teď by to bylo… fajn.“ „A o co jde?“ Nick se chtěl zeširoka dostat k vrcholnému závěru ‚Chci ti darovat svět‘, ale Emily už pokračovala. „Aha, já už vím – ta otravná cédéčka, co? Už jsi něco zjistil? U mě byl včera už třetí člověk, který mi jedno z nich chtěl vnutit. Všichni jsou straš ně tajuplní.“ Nickova pečlivě promyšlená řeč se během vteřiny zhroutila jako dome ček z karet. Teď už vůbec netušil, co jí má říct. „Nicku, jsi tam ještě?“ „Jo. Ehm… Proč jsi vlastně vždycky řekla ne?“ „Ze stejného důvodu jako ty, myslím. Mně se ty tajnosti okolo nelíbí. Kromě toho s tím vždycky přijdou takoví divní týpci, od těch já nic ne chci.“ Nick zavřel oči. Málem se zařadil do fronty k divným týpkům. „Takže?“ pokračovala Emily. „Co ses dozvěděl?“ „Nic. Promiň. Já jsem chtěl něco jiného…“ „Aha. A co?“ Nick měl pocit, že mu někdo vysál mozek. Zoufale se chytil první myš lenky, která se chytit nechala. „Volám kvůli… Adrianovi. Adrianovi McVayovi. Nemáš náhodou jeho telefonní číslo?“ Ticho na druhém konci linky znělo zaraženě. Nick se za svou hloupost nenáviděl.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204617