Něco cirkusového (Ukázka, strana 99)

jsi ho přinesl ty, je tvůj. A pracovat půjdeš ke mně do firmy, s Ivanou v jedný kanceláři nebudeš. “ „Ma… maminko…“ „Hele. Budeš teď bydlet v těch Vršovicích, ten soud chvíli potrvá, no, a pak budeš zase žít. Děti jí necháš, to ti říkám, ty děti jí nech! Všechny ty kroužky a ranní vstávání a nemoce a tak, to všechno bude na ní. “ „Víš, ma… maminko, když tohoto bych asi nebyl schopnej. “ „Zato ona je schopná všeho, copak to nevidíš? Uvědom si konečně, že je to tvůj nepřítel, že je to svině a že bije pod pás! Budeme končit. Ať moc neprovoláš. “ „Dě… děkuju, maminko. “ „Hele, a nechlastáš tam moc?“ „Ani ne, maminko. “ „No tak to je dobře. A nemáš deprese?“ „Ani ne, maminko. “ „No tak tam moc nechlastej, táta po našem rozvodu chlastal a měl z toho pak deprese. Zejtra ti zavolám, jo?

Touhle dobou zase. “ „Dí… díky, maminko, budu se těšit. “ „Tak se tam měj, truhlíku. A drž se!“ „Dí… díky, maminko, měj se moc hezky, ma… maminko. “ „Papa. “ „Pa… pa. “ Přejde ze zahrady na zápraží, sedne si na židli a chvíli se prohrabuje v menu telefonu. Když zjistí, jak se přepíná l 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204457

predikce na písmena, napíše zprávu: „Víš, Ivanko, nejdříve jsem se na tebe docela zlobil, ale teď už ne. Ty prostě chceš za manžela skutečného muže. Tím já ale nikdy nebudu, nejsem toho bohužel schopný, spíše než mužem bych ti byl, jak vždycky říkáváš, jen třetím dítětem… Ivanko, měl jsem tě moc rád a naše děti také. Nikdy si prosím nevyčítej, co teď udělám. “ Zprávu odešle, hmátne vedle sebe na židli, popadne provaz, který na ní už týden leží připravený, a začne na něm splétat uzel. Snad to nebude tak složité, aby ten uzel neupletl, řekne si. Snad to zvládne i takový moula jako on. Ostatně, jestli to svedl i jeho táta, tak to snad dokáže každý.

l 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204457

n Jezinky n

Všechny mají malířskou školu, mají uměleckou skupinu, mají svoje zvláštní sny a zvláštní vidění světa, nemají manžela ani děti. Všem třem je tak kolem sedma­třiceti, jsou ošklivé, hubené, v obličejích se jim začínají objevovat ostré kůstky a nepříjemné, pichlavé vrásky. Jedna má šedivý myší kožíšek a na nohách pio­ nýrky, druhá podivně rozcuchaný účes, třetí zase myslivecký kabát. Vypadá to jako zbytky nějaké nekonformní image, ale je možné, že je to ze secondhandu anebo z charity.

Není vůbec jasné, kde se vzaly na tomhle dětském dni v kavárně. Musel to být nějaký omyl. Stojí uprostřed místnosti a mezi těmi chumly růžových, spokojeně pořvávajících dětí, mezi obtloustlými balvany jejich rodičů, mezi vším tím blahobytným, spokojeně kynoucím životem se k sobě trochu choulí.

Jednu vystrkují jako jakousi svoji vyslankyni směrem k baru a ona se mezi všemi těmi lidmi snaží nějak protáhnout. Je tenká — a dělá se ještě tenčí. S nesmělým, l 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204457