v překladu znamená „Městečko malířů“. Číman připustil, že v turistických prospektech bývá tento vzletný název s oblibou uváděn, nicméně zapochyboval o tom, že se jedná o doslovný překlad. Číman byl přesvědčen, že stejně jako v případě egyptského přístavu Port Said je „Said“ jménem slavného arabského vojevůdce. Sečtělá Gitte ostatní upozornila, že ve staroarabštině „said“ znamená „štěstí“. Potom pro zábavu zkoušeli vzpomínat na další možné významy tohoto slova. Sandra zabodovala universitou v americkém Cincinnati „School of Architecture and Interior Design“, kterou před pár lety absolvovala. Gitte si pospíšila se známým palestinským spisovatelem Edwardem Saidem a Číman připomněl, že tohle slovo je v každé anglicky psané Bibli, protože znamená „řekl“ a překládá se též jako „zbožňoval“. Slepička získal bodík za marockého běžce Saida Aouitu, vítěze závodu na pět kilometrů na olympiádě v Los Angeles. Potom Sandře přiznali druhý bod za historku o její starší sestře Gabriele, která kdysi po návratu z nějakého zahraničního soustředění kristiansandského pingpongového klubu básnila o senzačním úderu jménem „said“. Pravidla slovní hry postupně zmírňovali a navzájem si uznávali i různé přesmyčky. Začala s tím Gitte, usilující o bod nejrozšířenějším hispánským slůvkem „dias“ neboli „den“. Skvěle tak nahrála Slepičkovi, který vzápětí získal dva body zkratkami smrtelné choroby, a to nejen klasickým anglickým „AIDS“, ale rovněž francouzským ekvivalentem „SIDA“. Číman vyžebral bod za slovní hříčku s dvojitým „ano“, a sice španělským „si“ a ruským „da“. Slepičkův bodový náskok nikdo nevyrovnal, takže nemusel použít název obchodní firmy „I.DAS“, kterou před pár dny založil pro svého šéfa Davida Texlera. Výlet se prostě vydařil dokonale a k naprosté spokojenosti nyní Slepičkovi chybělo pouze jediné. Aby se večer nebo nejpozději následujícího dne v pořádku vrátila nezdárná Marika z té své Sahary a kajícně připustila, že udělala pěknou pitomost. Slepička byl připraven manželce všechno odpustit a nekazit zbývající dny dovolené. Čerstvá vzpomínka na pohádkovou noc s Gitte jej naplňovala tolerancí a smířlivostí, jenomže tyto užitečné vlastnosti nebylo Slepičkovi souzeno uplatnit. Jeho manželka Marika se do hotelu nevrátila.
Málokdo si dovede představit drásavý pocit nejistoty a bezmoci, který prožíval právník Slepička, marně čekající společně s Čímanem v honosném hotelu Hannibal Palace na manželčin návrat. Nepomáhalo Čímanovo utěšování, že se výletníkům možná jenom porouchal motor. Slepička měl nervy napjaté k prasknutí, třesoucí rukou upíjel ze skleničky minerálku a neustále sledoval hodinky. Úderem půlnoci mu přetížená nervová soustava vypověděla poslušnost a přes Čímanovy výhrady se rozhodl ohlásit zmizení manželky na policejní stanici. Dost dlouho sice Slepičkovi trvalo, než rozespalého policistu přesvědčil, aby se touto záležitostí zabýval, avšak potom dostaly věci nečekaný spád. Policista dvakrát někam zatelefonoval a tvářil se čím dál udiveněji. Přestože jeho arabské hatmatilce Slepička nerozuměl ani slovo, začínal z udivených Tunisanových reakcí větřit malér. Po ukončení druhého z telefonátů se snědý policista hloubavě na Slepičku zadíval, načež ho konsternoval sdělením, že podle údajů z imigrační centrály paní Marika Slepičková opustila Tuniskou republiku pouhých dvanáct hodin po svém pátečním příletu. Tuto informaci policista ověřil přímo na letišti v Monastiru, kde mu potvrdili, že paní Slepičková opravdu před třemi dny odletěla do Vídně. Spíše jen pro úplnost dodal, že příslušná jednosměrná letenka byla před dvěma týdny zakoupena ve vídeňské pobočce letecké společnosti TunisAir rakouskou obchodní firmou Dusan Dubcek GmbH.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204419