XXXVIII Vévodův správce přestrojený za hraběnku Trojfaldovou (její vlečka měla tři cípy) vešel v doprovodu dvanácti dueň a Trojfaldovce, s kterým se držel za ruku. Dueni včetně Doloridy měly obličeje zakryté závoji. Neštěstí odneslo hraběnce rozum tak daleko, že čím víc jej hledá, tím méně ho má. Vyprávěla, že špatně ochraňovala dědičku candayského království, princeznu Antonomasii, takže se do ní zamiloval ničemný potulný rytíř don Clavijo. Zhotovoval ptačí klece, byl tanečníkem, uměl hrát na kytaru, psal básně (žil umíraje, plál v ledu, chvěl se zimou v ohni, sliboval fénixe z Arábie a jiné nesmysly, takže měl být vyhnán, jak navrhoval Platon). Když přišla infantka s Clavijem do jiného stavu, po dlouhém řízení mu ji dal soud za manželku. Antonomasiina matka, královna doňa Maguncia, vdova po králi Archipielovi, z toho žalem zemřela.
XXXIX Nad hrobkou Maguncie se zjevil na dřevěném koni Clavileňovi obr Malambruno, strýc nebožky, necita a zároveň čaroděj, a hned na místě se pomstil svým uměním novomanželům za smrt neteře. Nezřízenou Antonomasii proměnil v bronzovou opici a drzého Clavija v krokodýla z neznámého kovu. Na sloupu, který postavil mezi ně, byl vyrytý 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204300