98
sīn – většinou při vyjádření alternativy (sī ..., sīn ...); zde Ale v případě, že ... spectare i ve smyslu být nasměrován
vitruvius o suříku liber VII, initium cap. IX. De minii temperatura Revertar nunc ad minii temperaturam. Ip∫æ enim glebæ cum ∫unt aridæ, pilis ferreis contunduntur, & moluntur: & lotionibus, & cocturis crebris efficitur, ut adveniant colores. Cum ergo hæc emi∫∫a erunt, tunc minium, propter argenti vivi relictionem, quas in ∫e naturales habuerat virtutes relinquit, & efficitur tenera natura & viribus imbecilla. Itaque cum e∫t in expolitionibus conclavium tectoris inductum, permanet ∫ine vitiis ∫uo colore. Apertis vero, id e∫t peri∫tylis, aut exedris, aut cæteris eju∫modi locis, quo Sol & Luna po∫∫it ∫plendores & radios immittere, cum ab iis locis tangitur, vitiatur, &, ami∫∫a virtute coloris, denigratur. Itaque cum & alii multi, tum etiam Faberius ∫criba, cum in Aventino volui∫∫et habere domum eleganter expolitam, peri∫tylii parietes omnes induxit minio, qui po∫t dies triginta facti ∫unt invenu∫to varioque colore. Itaque primo locavit inducendos alios colores. At ∫i quis ∫ubtilior fuerit, & voluerit expolitionem miniaceam ∫uum colorem retinere, cum paries expolitus et aridus fuerit, tunc ceram Punicam igni liquefactam paulo oleo temperatam ∫eta inducat. Deinde po∫tea carbonibus in ferreo va∫e compo∫itis, eam ceram apprime cum pariete calefaciendo ∫udare cogat, fiatque ut peræquetur. Po∫tea cum candela lintei∫que puris ∫ubigat, uti ∫igna marmorea nuda curantur. Hæc autem καυσις Græce dicitur. Ita obstans ceræ Punicæ lorica non patitur, nec Lunæ ∫plendorem, nec Solis radios, lambendo eripere ex his politionibus colorem. ke zdroji viz úvod k textu D1
temperātūra I – také (mísení > směs >) nátěr pilī ferreī : železné piliny? argentum vīvum (srov. angl. quicksilver) : rtuť conclāve, is n : místnost (× aperta loca níže) expolītiōnēs tectōris – gen. přelož raději adjektivem cēra Pūnica („fénický“) : nachový vosk seta = saetā; volněji žíněným štětcem/štětkou apprīmē – zde nejprve lōrica I – zde ochranný nátěr lambō, ere, mbī : olizovat, obtékat, zde ozařovat
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204252
d. auctores de arte fingendi
99
d4. libri carolini V 8. století začal velký spor o uctívání obrazů. Vyvrcholil za císaře Konstantina V. (741–775), který se stal hlavou obrazoborců; za jeho vlády došlo k rozsáhlému ničení obrazů. Teologové z jeho okruhu vytvořili několik spisů, v kterých odmítali obrazy Krista, Panny Marie a svatých. Náprava přišla až za regentky Ireny (780–802; vládla místo Konstantina VI., který císařský trůn zdědil jako devítiletý) a díky synodu/koncilu, který se konal roku 787 v Nikaji. Nikajský koncil odsoudil ikonoklasmus a tehdejší papež Hadrián I. s těmito názory souhlasil. Záznam koncilu přeložený do latiny poslal papež roku 789 Karlu Velikému. Ten uctívání obrazů omezil a dal sepsat spis nazývaný Libri Carolini. Spis napsal pravděpodobně teolog Theodulf z Orleansu, který byl znalcem problematiky obrazů;45 roku 794 byl spis poslán papežovi do Říma. Tématem spisu je kritika východního způsobu uctívání obrazů. Podle Libri Carolini mají obrazy mít trojí funkci. Za prvé je obraz písmem negramotných – scriptura laicorum; za druhé má připomínat památku Boha, případně i světců, ale nemá Boha ztělesňovat; za třetí má zkrášlovat dům Boží. Začátek první ze tří knih kriticky analyzuje (údajné) názory Konstantina a Ireny. Představujeme A. začátek spisu, B. ukázku obsahu ve třech podobách (faksimile, transliterace, přepis), C. ukázku z výkladu, co je obraz a jak rozumět biblickým slovům, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému.
a. začátek spisu IN NOMINE DOMINI ET SALVATORIS NOSTRI IESU CHRISTI. INCIPIT OPUS ILLUSTRISSIMI ET EXCELLENTISSIMI SEU SPECTABILIS VIRI CAROLI, NUTU DEI REGIS FRANCORUM, GALLIAS, GERMANIAM ITALIAMQUE SIVE HARUM FINITIMAS PROVINCIAS DOMINO OPITULANTE REGENTIS, CONTRA SYNODUM, QUE IN PARTIBUS GRAETIAE PRO ADORANDIS IMAGINIBUS STOLIDE SIVE ARROGANTER GESTA EST. Ke skripci: que = quae Graetia m. Graecia (mylné psaní podle výslovnosti) nūtū Deī (abl. abs.) : (na Boží pokyn) z Boží vůle fīnītimus 3 (< fīnēs) : sousední opitulor 1 : pomáhat Deō opitulante (abl. abs.) regentis : který s Boží pomocí vládne synodus, ī f : koncil in partibus Graetiae : (v končinách Řecka) v Řecku
45
Srov. Jan ROYT: Úcta k obrazům a Libri Carolini. In: A. Matoušek, L. Karfíková (ed.), Posvátný obraz a zobrazení posvátného. Sborník z kolokvia. Česká křesťanská akademie 1995, s. 74–79.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204252
100
Obr. 26: Libri Carolini: začátek obsahu I. knihy
b. z obsahu první ze tří knih Literní přepis: Incipiunt capituLa Libri primi: De eo quod con∫tantinu∫ & haerena46 In ∫ui∫ ∫cripti∫ dicunt per eum qui conregnat nobi∫ dŝ47 ıı De eo quod con∫tantinu∫ & haerena In epi∫tola ad uenerabilem papam apo∫tolicae ∫edi∫ adrianum directa ∫crip∫erunt elegit no∫ dŝ qui in ueritate qu[a] erimu∫ gloriam eiu∫ ııı De eo quod con∫tantinu∫ & haerena ge∫ta uel ∫cripta ∫ua diualia nuncupant ıııı (...) ı
vıı (...)
Quod non ad adoranda∫ Imagine∫ pertineat, quod scriptum est, creauit dŝ ad imaginem hominem & ∫imilitudinem ∫uam
xxvııı Quod non In eorum parentibu∫ ut illi dicunt, Impletum ∫it quod ∫criptum e∫t, Inimici defecerunt framea In finem & ciuitate∫ de∫truxi∫ti xxvıııı Quomodo Intellegendum ∫it quod ∫criptum e∫t: Dñe dilexi decorem domu∫ tuae, quem decorem i∫ti Imagine∫ Intellegunt 46 47
V jiných textech je doplněno „seu Irene“. Přesně vzato je v manuskriptu dlouhé s (∫) opatřené hastou; celkově jde o zkratku typu začátek–konec, zde o zkrácené slovo deus.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204252