i českými médii proběhly zprávy zprostředkované například Lékaři bez hranic, jak hrůzné věci se v Bangui odehrávají a v jak strašných podmínkách tam lidé živoří. Francouzi měli v Bangui generální štáb a druhá silná posádka sídlila v Bouaru. Soriano přiletěl právě z Bangui. Obyčejní lidé v Bozoum ale to, že se tu objevil tak významný vojenský představitel, nijak nereflektovali. Z vrtulníků měli samozřejmě velké pozdvižení, něco takového se tu často nevidí. Ale kdo přesně je uvnitř, nad tím nepřemýšleli – pro ně byl jeden Francouz jako druhý. Hlavně, že už tu byli! Slavili jste nějak příjezd Francouzů vy mezi sebou? Nic zvláštního mi neutkvělo, kromě toho, že jsem zase po nějaké době opravdu dobře spal. Ale jak bylo pravidlem, určitě jsme snědli něco dobrého italského a bezpochyby jsme měli zmrzlinu – jako vždycky, když k tomu byla nějaká záminka! Na skypu s Lídou (18. prosince 2013): V: Lidé odešli, zítra začíná škola! Bohu díky! L: Takhle rychle návrat do normálu?! Vy jste skvělí. Jen se probudím – a hned zírám!
Opravdu zase hned začala škola? A začaly fungovat i další misijní instituce – kostel, sirotčinec, internát, dispenzář? Pokud si vzpomínám, škola zatím nezačala. Obnovit běžný život ve městě chvíli trvá – než lidé dorazí domů, než se „zabydlí“, než spočítají škody. Spousta lidí byla ještě poschovávaná v buši okolo města, muslimové zůstávali v mešitě, protože se všude po okolí potloukala Antibalaka. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204233