žily a potom se vypravily do kina. Jedna vzpomínka mu teď překrývá druhou, ale obzvlášť dobře si vybavuje, jak tam jednou u ní byl s nějakými zbytky jídla od tety Ellen. Pak chtěl sušenku jako vždycky, jenže nejdřív potřebovala babička na záchod. Došla tam sama, ale když tam seděla, zavolala na něj. Oznámila mu, že je stará, a proto si tam už nedosáhne. Utřel ji a přitom z ní vyšel drobný zvuk. Podíval se na ni a ona mu věnovala pohled, který ho donutil zahodit toaletní papír do mísy. Prohlásil, že si jistě sama dokáže natáhnout kalhotky. Jenže ona nemohla. „Mám pod šatama holej zadek,“ vypadlo z ní nakonec. Pomohl jí do pokoje a do židle, ve které vždycky sedávala. Pak jí přes nahé nohy přehodil deku. Zeptal se jí, kdy chodívá pečovatelka. Jenže ta už tam prý byla, odpověděla babička a natáhla se po sušence. Měla v očích takový ten výraz. Onen výraz, o kterém vždycky mluvily teta Ellen a máma předtím, než uhnuly pohledem. Pamatuje si, jak se dlouho procházel po fotbalovém hřišti, než se odebral domů. Když tam přišel, seděla máma s tetou Ellen v kuchyni, pokuřovaly cigarety a zeptaly se, jak se má babička. Odvětil, že se má dobře a že je má pozdravovat. Potom se posadil ke stolu a po chvíli jako obvykle s mámou zamával tetě Ellen, která jim přes trávník 123
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204198