lacha! citát: režimní básník, fuj! ale trefil! se), načež se mi původně slibné verše jevily jako diletantské říkánky. (A co jsem jiného. Jak vnést do kumštu ducha? ptala jsem se jednou Olina. S kumštem se nesmí koketovat, kumštem musíš trpět! Jenže já uměla trpět jen láskou.) Má poezie byla lepší druh inzerátů, který jsem redigovala v osobním volnu… Přehrabovala jsem se v básnickém salátu se vzrůstající nevolí, a tu mi vytanulo v mysli: „Hned jsem si na vás udělal přesmyčku a užasl znova, jak Vám sedí.“ Tak pravil mladistvý V. D., můj milenec číslo… třináct! (Proto ta smůla.) Vlastním jménem jsem se jedinkrát zabývala etymologicky (no jasně, váš pradědek byl hrobník! citát: můj veselý manžel, když jsem ho předváděla rodičům), přesmyčkově nikdy. Vytáhla jsem čistý list a napsala párkrát pod sebe jako ve škole za trest. PETRA MÁROVÁ PETRA MÁROVÁ PETRA MÁROVÁ PETRA MÁROVÁ PETRA MÁROVÁ Nato jsem začala podškrtávat, odškrtávat a přeškrtávat použitá písmena. Za hodinu jsem toho kluka měla navíc za hochštaplera, z mého jména se nedalo přesmyknout nic, co by mělo hlavu a patu. I nejsmysluplnější kombinace, v níž zněla česko-slovenštinou federální nota, byla hodně uhozená. ROTA PREMÁVÁ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204131