Měli dost času na to, aby uložili dévédéčko? To sotva. A neautorizovanému vstupu do sejfu za benátským zrcadlem podle Elizabeth Caspersenové nic nenasvědčovalo. A očividně u toho nebyl pes Negr. Michael vysunul disk z počítače. Odložil jej a smutně se zahleděl na mobil. Mluvil se Sárou a vkrádal se do něj stesk a špatné svědomí. Synek Axel skončil na chirurgii s rozseknutým čelem a Michael by u toho býval měl být. Sára zůstala sama s vřeštícím batoletem v podpaží a čtyřletým synkem, kterému měli sešívat ránu osmi stehy. Takhle zněla pravidla hry, ale Michael je nenáviděl a proklínal se, že se radši nešel živit jako pekař, kuchař, učitel nebo nedělá něco jiného užitečného, co by se dalo skloubit s normálním rodinným životem. Když se vrátil do Dánska, tak se snažil najít obyčejnou práci, ale buď byl nedostatečně kvalifikovaný, nebo naopak překvalifikovaný, nebo se všemu vymykal, takže Sára nakonec trvala na tom, aby se věnoval tomu, co umí nejlépe. Hledal věci a lidi. Byl na několika přijímacích pohovorech v různých firmách a rozhovor uvízl pokaždé na stejném bodě: Deset let pracoval v bezpečnostní agentuře v Anglii, a co tam dělal? O tom bohužel mluvit nesmí. Nesmí mluvit o čem? Pokaždé se musel Michael omluvně usmát a pokrčit rameny. Shepherd & Wilkins by na něj nasadili lovce lebek, kdyby odhalil operační detaily. Připadal si, jako by se probudil po deseti letech v kómatu. Jak se do životopisu píše desetileté aktivní kóma? Michael si nalil do šálku černou kávu a pustil se do hledání pohřešovaných osob v internetových verzích norských novin. Zaměřil se na lidi, kteří byli naposledy spatřeni v severní Finnmarce. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204016