přispívají absolutně ničím k jejímu udržování.“ Další potlesk a výkřiky. Te\ Cowley pozvedl list papíru. „Mám tady jejich takzvané ,Prohlášení nezávislosti‘. Není to nic jiného než výsměch onomu vznešenému dokumentu.“ Za dalších pochvalných výkřiků s divadelním gestem roztrhl papír. „Tahle mise dosáhne svého vrcholu v okamžiku, když zde přítomný vrchní velitel twainů, admirál Davidson, vystoupí po schodišti vzbouřeneckého města Valhally a přivítá tyhle marnotratné syny zpět do náruče národní rodiny. Amerika se rozptýlila po mnoha světech. Te\ přišel čas sehnat ta malá stádečka zase dohromady. Je načase posbírat a spojit jednotlivé kousky a v jednotě se stát znovu silnými,“ a ukázal na slogan na transparentu nad svou hlavou. Pak se obrátil k řadám nastoupených vojáků. „A kvůli dokončení té svaté mise se obracím k těmhle skvělým mladým lidem. Izajáš, žalm šest, verš čtvrtý: Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: Koho pošlu a kdo půjde? I řekl jsem: Hle, zde jsem, pošli mě. Koho pošlu na operaci Marnotratný syn? Kdo půjde?“ Všichni byli naučeni odpovědět: „Já půjdu. Pošlete mě! Pošlete mě!“ Kázeň mírně povolila, když námořníci a vojáci vykřikovali a jásali. Joe Mackenzie, který stál vedle Maggie, obdivně zabručel. „Cowley je sice pěkný slizák, ale pořád je to prezident.“ „A je pěkně prohnaný, doktore,“ odpověděla Maggie šeptem. „Tady si navnadí voliče tím, že konečně podniká něco proti kolonistům, zatímco kolonisty chlácholí tím, že mluví o naší misi jako o nějakém objetí.“ Mac vrhl pohled na těžce vyzbrojené twainy. „No, to bude nějaké objetí. Tohle nejsou žádné Santovy saně. Budeme mít štěstí, když nevyvoláme nějakou opravdovou válku.“ „K tomu nedojde.“ „No, a^ to dopadne tak či tak, svěřenou misi musíš splnit.“ „To je pravda,“ přikývla Maggie. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203985