Primární terapie
Já osobně, kdykoliv absolvuji vyšetření MRI, prosím asistenta obsluhujícího přístroj, aby mi v náhodných intervalech poklepával na chodidla, aby moje úzkostná reakce nemohla přerůst v panický záchvat. Úzkostný stav může být organizován pouze vyššími mozkovými strukturami. Důležitý je zde pojem rezonance. Určité situace v nás totiž mohou rezonovat hluboko pod úrovní jazyka. Můžeme být podráždění, aniž víme, co v nás vnější okolnosti rozeznívají. U mužů pak může např. kontakt s nahým ženským tělem při sexu rezonovat s ranými zkušenostmi s matkou. Matka se mohla k synovi chovat lascivně v době, kdy takovému chování ještě zdaleka nemohl rozumět. Jeden můj pacient bílé pleti měl velice lascivní matku, která mu dávala francouzské polibky. Později mohl mít vztah jedině s černoškami nebo Asiatkami – bílá partnerka by v něm budila hrůzu, protože by mu připomínala jeho bílou matku. „Bílé“ ženy v jeho případě rezonovaly se vzpomínkami na matku, kterým se chtěl vyhnout. Jednou jsem ošetřoval lesbickou ženu, kterou sexuálně zneužíval její (bílý) nevlastní otec. Zpočátku mohla mít vztahy jen s černými muži. Později jí se vzpomínkou na otčíma začali rezonovat všichni muži, a tak přešla k sexu s ženami. Cítila se při něm mnohem bezpečněji. Když při porodu dítě bojuje o život, např. kvůli nedostatku kyslíku, aktivují se v něm již existující reakční mechanismy. Protože ale na extrémní bolest nemůže reagovat plně (prožít ji naplno by znamenalo smrt nebo přinejmenším ztrátu vědomí), reaguje jen částečně, podle své biologické kapacity, a zbytek hrůzy si uloží do paměti „na lepší časy“: uchová ji do doby, než je jeho systém dost silný na to, aby ji mohl prožít a rozřešit. Do té doby strach čeká za vrátky našeho vědomí. Na tuto v paměti uloženou hrůzu nicméně neustále reagujeme dlouhodobě zvýšenými hladinami stresových hormonů, poruchami imunitního systému, chybným vnímáním, bludy, nočními můrami 82
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203952