Ale i ve státech respektujících občanská práva je otázka státních zásahů do ekonomiky a sociálních poměrů předmětem trvalé pozornosti. Odpověď na tuto otázku relativně diferencuje pravou a levou část politického spektra. Státní zásahy jsou spjaty s určitým omezením práv vlastníků (progresivní daně, omezení a regulace) a s „nivelizováním“ postavení lidí (sociální dávky nezávislé na výkonu, ale např. na počtu dětí, zdravotním stavu, momentální ekonomické tísni apod.). V moderních konzervativních koncepcích spjatých s ekonomickým liberalismem je položen důraz na občanská práva a svobodu podnikání, v koncepcích sociálně reformistických a socialistických také na hodnotu relativní rovnosti sociální. Soudobý politický liberalismus se kloní k určitým sociálním zásahům státu, k sociálním reformám. V současnosti koneckonců i moderní konservatismus uznává, že stát musí aktivně zasahovat. Všechny zásahy se ale musejí dít s jasným stanovením záruk svobody občana i toho, že stát nepřekročí zákonné pravomoci. Mluví se o sociálním (sociálně tržním) státu. I v naší společnosti můžeme očekávat výkyvy v chápání role státu v závislosti na přesunech politické váhy mezi pravicí a levicí. Trvalý vliv státu bude zřejmě ale nezbytný tam, kde důsledky lidských činností by mohly být pro společnost kritické (např. v oblasti ekologie, v sociálních dopadech krizí, ve výrazných nerovnováhách ve vývoji oblastí apod.). Sociologicky a politologicky je zajímavá úvaha nad různými typy a formami státu. S ohledem na úlohu a význam výkonné a zákonodárné moci mluvíme např. o parlamentních monarchiích a republikách, o prezidentských republikách, setkáváme se s různými typy monarchií rozvojového světa. K nejvýznamnějším charakteristikám však patří politický režim, tj. způsob výkonu moci, soubor prostředků, kterých je při výkonu moci užíváno, pravidel a hodnot, kterými se řídí. Rozlišujeme režimy autoritativní a demokratické. V autoritativních vládne bez reálné účasti ovládaných úzká skupina mocných (aristokracie nebo oligarchie), a to nezřídka prostředky násilí, bohatství či ideologické manipulace. V totalitním typu autoritativního režimu jsou v různé míře podřízeny kontrole všechny oblasti života. Na druhé straně vidíme demokratické režimy, které umožňují účast v politickém životě širším vrstvám občanů, garantují jejich občanská a politická práva, řídí se společně sdílenými hodnotami a normami politického jednání, dohadování, řešení problémů a konfliktů. Ve skutečnosti bychom ovšem těžko hledali ideální demokratický režim. Stejně tak státy totalitní jsou spíše krátkodobými historickými epizodami. Většina států se pohybuje na celé škále rozmanitých typů režimů od států s velmi rozvinutými demokratickými prvky k státům s tvrdými autoritativními režimy. Toto konstatování i následující poukazy na reálné vztahy a mechanismy nejsou argumentem proti „formální demokracii“, jak se lze někdy v literatuře dočíst, ale poukazem na otevřenost demokratizačního a humanizačního procesu a na nutnost hledání optimálních forem demokratického vládnutí. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203939