barev nebo s přiléhavými čepicemi na hlavách, muži v dokonale nažehlených uniformách. Hinduistické ženy v sárí protkávaném zlatými nebo stříbrnými vlákny a se zlatými náramky nebo v širokých kalhotách s tunikami sahajícími po kolena, zatímco muslimské ženy byly od hlavy k patě zahaleny v dlouhých černých hábitech a závojích. Mnozí měli na čele znamení, jež je zařazovalo do kasty. V davu se procházel jakýsi svatý muž oděný v okrově žlutých hadrech, pod nimiž se rýsovalo vyzáblé tělo. Rozcuchané, slepené vlasy mu sahaly po ramena, a když nastavoval džber pro dary, prozpěvoval si. Na pomalovaném slonovi seděl chlapec a oběma rukama mával na pasažéry. Sotva se dostali na pevninu, vrhli se na ně žebráci, mezi nimi i malé děti s obrovskýma, cituplnýma hnědýma očima, staří lidé s deformovanými údy, matky s plačícími nemluvňaty v náručí, které natahovaly dlaně pro almužnu. Jedna Angličanka, hezká mladá blondýna, byla z hluku a zmatku tak nervózní, že se rozplakala. „Je tu toho tolik,“ vzlykala na hrudi manžela, nového státního úředníka Britské Indie. „Ano,“ řekl Carrington, který byl v tomto prostředí jako doma. „Časem si na to zvyknete.“ Manžel, stejně ohromený jako jeho žena, se zeptal: „Jak je možné, že tak málo Angličanů je schopno vládnout takovému množství zdejších lidí?“ „Zpočátku se to zdá neskutečné,“ přisvědčil Carrington. „Ale na rozdíl od Anglie není Indie jeden celek. Je to milion různých věcí. Uvědomujete si, že na tomto subkontinentu se hovoří dvěma tisíci různých dialektů? Mají tu tucet hlavních náboženství: na některých ulicích jsem viděl vedle sebe hinduistické, džinistické, buddhistické, zoroastrické a islámské chrámy, přičemž jedni opovrhují druhými a nedůvěřují jim. Na severozápadní hranici se soupeřící kmeny vraždí už celá staletí. My jsme síla, která z tohoto chaosu vytváří řád. Dáváme jim příklad. Mějte to na paměti a vždycky vám to pomůže.“ Zatímco mluvil, Aveli ho pozoroval s cynickým úsměškem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203852
Manželskému páru řekl: „Musíte mít také na paměti, že je důležité uvalit na lid takové daně, aby se nedostal z chudoby. Spiknout se s mahárádži, aby je udrželi bez prostředků a o hladu tím, že potlačují jakýkoli místní průmysl, který by mohl konkurovat Anglii, a dávat jim mzdu, z níž sotva vyžijí. Nemluvě o vašem posvátném závazku lovit tygry, až je téměř vyhubíte. Pořádná dřina, co má na starosti ten váš bílý muž.“ Rázným krokem se vzdálil a za ním zavládlo užaslé mlčení. „Zatracený drzoun,“ řekl manžel a pevněji sevřel ochranitelsky manželčina ramena. „Kdo je ten člověk?“ Carrington pokrčil rameny, jako by na tom nijak nezáleželo. „Jeden Ital,“ odpověděl, jako by se tím všechno vysvětlovalo. „Aha, tak je to,“ podotkl manžel. Aveliho výbuch vyvolal Kittino podezření. Na rozdíl od všech Evropanů, kteří do Indie přijeli poprvé, se nezdálo, že by ho ohromnost všeho nějak vyváděla z míry. Kráčela po Carringtonově boku. Během cesty se její nechuť k němu proměnila v opatrnou důvěru. Spojoval je přece jen stejný cíl: získat rubín a osvobodit jejího otce. Opravdový anglický gentleman začal během cesty chápat její úzkost a rozhodl se být okouzlujícím společníkem. Naučil ji hrát kanastu a vychloubal se jejími leteckými smělými kousky ostatním cestujícím u kapitánova stolu. Nezdálo, že by si jí kvůli jejím loupežím méně vážil. Jako člen tajné služby byl zvyklý jednat s lidmi všeho druhu a zdržoval se morálních soudů. Jeho přítomnost na palubě jí byla jedinou útěchou. „Je jasné, proč mi můžete věřit,“ řekla mu teď. „Udělám všechno, abych viděla svého otce v bezpečí. Ale proč si myslíte, že můžete věřit Avelimu? Co mu zabrání, aby předstíral, že hraje s námi, a pak sebral rubín a zmizel s ním?“ Zdálo se, že Carringtona to nijak neznepokojuje. „Jméno Aveli je staré a úctyhodné. Aveli starší měl bezvadnou pověst. Teď když byl mladý hrabě přistižen, udělá všechno, aby zabránil pošpinění rodinné cti.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203852
„Doufám, že máte pravdu,“ řekla Kitty. Ale pochybovala o tom. Zaregistrovali se v hotelu Tádž Mahal a hodlali v něm dvakrát přenocovat, aby se zotavili po dlouhé cestě a naplánovali útok na Udajpur. Byl to jeden z nejimpozantnějších hotelů světa, neméně luxusní než jeho jmenovec, věčný symbol romantiky Tádž Mahal. Sotva Kitty prošla jeho klenutým vstupem, obklopila ji oáza mramorových podlah, přepychového zařízení a služeb jako pro krále. Interiér s vysokými stropy nabízel příjemnou úlevu od úmorného vedra. Uprostřed haly se zvedalo křídlo schodiště, vedoucí do pěti horních pater, které lemovalo překrásně zdobené zábradlí z tepaného železa. Z dolního atria dole vypadalo zábradlí jako řada soustředných čtverců vyvolávajících závrať a vedoucích přímo k úchvatné kopulovité střeše hotelu. Bylo to, jako by člověk hleděl vzhůru z centra patrového svatebního dortu. Dekorace v hotelu, jak uvnitř, tak i venku, byly inspirovány viktoriánskou majestátností a orientální rozmarností. Kitty měla prostorný pokoj ve třetím podlaží s velkou postelí a ventilátorem u stropu, který jemně rozviřoval vzduch. Jakmile vyhlédla z okna, viděla pod sebou trávník ohraničený zdí a táhnoucí se k bazénu, zvláště modernímu luxusu. Někteří hosté odpočívali na čalouněných lenoškách na slunci, ženy držely nad hlavami slunečníky, aby si chránily jemnou pleť. Kitty se umyla a převlékla. Už se cítila lépe, a tak vyšla z pokoje a zastavila se u zábradlí na začátku chodby. Když se zadívala na schodiště strmě klesající dolů, zachvátil ji úžasný pocit nebezpečné výšky. Sešla dolů do haly a chystala se splnit první úkol: zatelegrafovat své přítelkyni Viktorii do Udajpuru a říct jí, že ji asi za dva dny navštíví. Ale sotva došla k recepčnímu pultu, spatřila na druhé straně haly Aveliho, jak vychází hlavním vchodem z hotelu. Zamířila tedy k oknu a vyhlédla ven. Viděla, že odmítavě mávl rukou na snahu vrátného zavolat mu odvoz a pěšky se vydal po nábřeží smě100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203852