23 Joona vede Sagu zšeřelou předsíní. Mlčky jí přidrží dveře a pustí ji do kuchyňky. Stěny jsou ověšené měděnými kas troly a pánvemi. Pod okenním parapetem leží kulovnice na losy s puško hledem a na podlaze alespoň třicet balení munice. Zataženými závěsy probleskuje slunce. Na stole čeká konvice s kávou a dva šálky. „Summa na jaře zemřela,“ řekne nečekaně Joona. „Upřímnou soustrast,“ zašeptá Saga. Joona postaví na zem koš s dřívím a narovná si shrbená záda. Kuchyní se line slabý pach kouře, v litinových kamínkách praská smrkové dřevo. „Tak vy jste našla jeho tělo?“ otočí se Joona k Saze. „Jinak bych tu nebyla,“ odvětí vážně Saga. „Zavolejte Nåle novi a přesvědčte se.“ „Věřím vám.“ „Stejně mu zavolejte.“ Joona mlčky zavrtí hlavou, opře se o kuchyňskou linku a poodejde k dalším dveřím, strčí do nich a do tmy pronese něco finsky. Do kuchyně vstoupí mladá dívka. „To je má dcera Lumi.“ „Těší mě,“ řekne Saga. Lumi má rovné hnědé vlasy, na tváři jí pohrává zvědavý přátelský úsměv, ale oči má stejně ledové jako její otec. Je vysoká a štíhlá, oblečená v obyčejné bavlněné košili a opraných džínách. „Nemáte hlad?“ obrátí se Joona na Sagu. „Mám.“ „Tak se posaďte.“ Saga uposlechne a Joona před ni položí chleba, máslo, sýr a pak začne krájet rajčata, olivy a papriky. Lumi postaví na kávu a umele zrnka v ručním mlýnku. Saga nakoukne do 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203762