Základní pracovněprávní vztahy a rozdíly mezi nimi JUDIKÁT
(z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 6 Ads 88/2014) Současná právní úprava sankcionuje na jedné straně umožnění výkonu nelegální práce a na straně druhé nedostatek písemné formy pracovní smlouvy, dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Z toho vyplývá logický závěr, že zákonodárce měl zájem tyto skutkové podstaty rozlišovat. S ohledem na to je třeba v každém jednotlivém případě pečlivě zkoumat, zda se jedná o nelegální práci, pod níž lze např. podřadit případy výkonu závislé práce na základě jiné občanskoprávní smlouvy, nebo případy bez jakéhokoliv, třebaže ústního, ujednání, či např. případy tzv. práce na zkoušku, nebo zda jde o situace, kdy je mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem ujednána pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti či dohoda o provedení práce, avšak v ústní formě. Důkazní břemeno a odpovědnost za zjištění skutkového stavu leží na správním orgánu. Z toho vyplývá, že je úkolem kontrolního (správního) orgánu přinést důkazy o tom, že podstatné náležitosti dohody o provedení práce nebyly sjednány.
4. Rozdíly mezi pracovním poměrem a dohodami 4.1 Obecně Mezi pracovním poměrem a dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohodou o pracovní činnosti a dohodou o provedení práce) existují rozdíly. Zmíněné odlišnosti se týkají především: a) podmínek, za nichž lze pracovní poměr či dohody uzavřít, b) povinnosti přidělovat zaměstnanci práci, c) práv spojených s výkonem závislé práce, d) odměňování.
4.2 Podmínky Stávající zákoník práce obsahuje sice ustanovení, z něhož vyplývá, že zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru (§ 74 odst. 1), ale vedle toho nestanoví žádné podmínky, jako tomu bylo např. v právní úpravě účinné do 31. 12. 2006. Pokud jsou proto splněny předpoklady, které s dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr spojuje zákoník práce 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203737
Základní pracovněprávní vztahy a rozdíly mezi nimi
a které se týkají zejména rozsahu konané práce (viz dále), je možné dohodu o pracovní činnosti či dohodu o provedení práce uzavřít. POZNÁMKA
V podmínkách liberálního zákoníku práce je především na zaměstnavateli a jeho potřebě práce, aby rozhodl, ve kterém ze základních pracovněprávních vztahů bude závislá práce konána. Protože právní úprava rozlišuje mezi pracovním poměrem, dohodou o pracovní činnosti a dohodou o provedení práce pouze z hlediska rozsahu konané práce (viz dále), a nikoli jejího samotného druhového vymezení, lze připustit i postup, že na stejnou činnost bude nejprve uzavřena dohoda o provedení práce, poté dohoda o pracovní činnosti a následně případně též pracovní poměr. Vždy je ale třeba dodržet zákoníkem práce předepsaný maximální rozsah práce.
4.3 Povinnost přidělovat práci Dle ustanovení § 34b odst. 1 zákoníku práce musí být zaměstnanci v pracovním poměru přidělována práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou konta pracovní doby. Tomu odpovídá povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci, jak to vyjadřuje ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Pokud tuto svoji povinnost zaměstnavatel neplní a nejde o výjimku výše uvedenou, je dána překážka v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 a následujících zákoníku práce a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu (podrobně v kapitole X. Překážky v práci). Stejná povinnost neplyne zaměstnavateli vůči zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dle ustanovení § 74 odst. 2 zákoníku práce není zaměstnavatel ani povinen v těchto dohodách rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu. Není ale samozřejmě vyloučeno, aby tímto způsobem zaměstnavatel postupoval, zaměstnanci pracovní dobu rozvrhl a zaměstnanec podle tohoto rozvrhu pracoval. UPOZORNĚNÍ
Zákoník práce obsahuje ale ustanovení, dle kterého je zaměstnavatel povinen i v případě dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce stanovit (fiktivní) rozvržení týdenní pracovní doby do směn a tyto směny předem určit. Je tomu dle ustanovení § 194 zákoníku práce pro účely poskytnutí náhrady odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnance (k tomu blíže v kapitole X. Překážky v práci).
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203737
Základní pracovněprávní vztahy a rozdíly mezi nimi
4.4 Práva (nároky) zaměstnanců S výkonem práce v rámci pracovního poměru spojují pracovněprávní předpisy automaticky některá práva. Pokud zaměstnanec splní předepsané podmínky, vzniká mu právo na dovolenou (viz dále v kapitole XI. Dovolená), na pracovní volno při překážkách v práci a v té souvislosti popřípadě i na náhradu mzdy či platu (blíže v kapitole X. Překážky v práci), na cestovní náhrady při pracovních cestách atd. Pokud jde o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, dle ustanovení § 77 odst. 2 zákoníku práce „není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru“. To však neplatí, pokud jde o: a) převedení na jinou práci a přeložení, b) dočasné přidělení, c) odstupné, d) pracovní dobu a dobu odpočinku; v té souvislosti je ale uvedeno, že výkon práce nesmí přesáhnout 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, e) překážky v práci na straně zaměstnance, f) dovolenou, g) skončení pracovního poměru, h) odměňování, ovšem s výjimkou minimální mzdy, a i) cestovní náhrady. Ve třetím odstavci téhož ustanovení zákoník práce podotýká, že u zaměstnance činného na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce lze sjednat (v dohodě nebo v kolektivní smlouvě), popřípadě stanovit vnitřním předpisem, právo na jiné důležité osobní překážky v práci a na dovolenou. Musí být ovšem dodrženy podmínky, které zákoník práce pro tyto instituty předepisuje. Samostatně se zákoník práce zmiňuje o právu zaměstnance činného v rámci některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr na cestovní náhrady, a to v ustanovení § 155. Dle tohoto ustanovení je mu možné poskytnout cestovní náhrady pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203737