„Rozhodně není u sebe doma,“ odvětil Wallander. „Udělal sis nějakou představu?“ „Ne. Ale řekl bych, že chtěl odjet. A něco mu do toho vlezlo.“ „Vidíš nějakou souvislost s naší vraždou? S Holgerem Eriks sonem?“ Wallander uvažoval. Co si o tom vlastně myslí? Nevěděl. A to taky Hanssonovi řekl. „Nemůžeme to vyloučit. Zatím nemůžeme vyloučit vůbec nic.“ Pak změnil téma a zeptal se, jestli je něco nového. Ale Hans son žádné novinky neměl. Když domluvili, Wallander znovu beze spěchu prohledal byt. Měl pocit, že tam je něco, čeho si měl všimnout. Nakonec to vzdal. V předsíni prolistoval poštu. Našel tam dopis z cestovní kanceláře. A účet za elektřinu. Oznámení, že na poště v Boråsu je uložený balík od zásilkové firmy. Měl se zaplatit při převzetí. Wallander strčil lístek do kapsy. Přišel s klíči a Vanja Anderssonová na něj čekala v obchodě. Požádal ji, ať se mu ozve, jestli si vzpomene ještě na něco důležitého. Pak odjel na stanici. Předal oznámení o zásilce Ebbě a požádal ji, ať balíček vyzvedne. V jednu hodinu zavřel dveře kanceláře. Měl hlad. Ale obavy hlad přehlušily. Tenhle pocit znal. Věděl, co znamená. Pochyboval, že najdou Göstu Runfeldta živého.
98
pátá žena
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203708