putování bolí nohy a že si docela rád odpočine, ať jdou klidně bez něho. A byl opět sám. Seděl na loučce poblíž chalupy a nemohl se rozhod nout, jak má svítit. Bylo skoro poledne, když se ozvalo v trávě zašustění, jako by tam běžel vítr. Nebyl to vítr, byl to osel. „Tady jsi,“ zahýkal spokojeně. „Přece jen jsem tě na šel.“ A hned se nedočkavě vyptával: „Tak co? Našel jsi tu svou Moniku? Jak tě přijala? Je všechno tak, jak má být?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203487