Gmitruk přikývl. A Lorentzová si pomyslela, že ať je to, jak chce, z „krásná umění“ by Lisa klidně doktorát mít mohla. „No, přidala foto svý ksichtu a on souhlasil. Celej den seděla v muzeum a dělala kopie, ale akryl. Bachaři chodili a divili, jaká kurevská makačka. Potom řekli papa, já taky. Za deset minut vyn dala můj Claude Monet,“ opravdu řekla „můj“ a vyslovila to tak měkce, jako by mluvila o milenci, „a dala do rámy moje kopie. A šla.“ Lorentzová tiše doufala, že Švédka neotevře citlivé téma, že si totiž ani hlídači muzea, ani návštěvníci, ani průvodci celých čtrnáct dní nevšimli, že v rámu visí místo originálu kopie. A k tomu hodně nepodařená kopie; Lisina přímořská krajina měla s tou Monetovou společné snad jen obrysy pláže a vybledlé barvy. Kdo ví, jak dlouho by tam ten kus lepenky připevněný oboustrannou lepicí páskou ještě visel, možná i několik let do příští konzervace, kdyby nedošlo k náhodě. V Gdaňsku vykradli Lisin saab, a protože v něm zloději našli pár kousků art deco z gdyňských starožitnictví, nešli za běžným překupníkem, ale přinesli zboží starožitníkovi, o kterém věděli, že se hned tak něčeho neštítí. Starožitník se sice hned tak něčeho neštítil, ale když uviděl Moneta vyříznutého z rámu, vyděsil se a zavolal policii jako čestný občan, kterému podstrčili špinavé zboží. Takže ráno místo pikolíka se snídaní zaklepal na dveře Lisina pokoje v butikovém hotelu Holland House starší štábní aspirant s rozespalou tlumočnicí. „Teď sama nevím, proč tam šla a čorla. Můj Claude tak krásnej, že úplně zrychtoval mi palici. V báni namalovala ještě jeden takovej z hlavy, ale bachaři zebrali.“ Smutně se odmlčela. „Bachaři nekapíto.“ Zamyšlená Švédka se diskrétně poškrábala na lýtku. Když od hrnula nohavici, zahlédla Lorentzová u jejího kotníku něco, co vypadalo jako malé umělohmotné hodinky bez ciferníku. Elektro nický dozor. Gagatek jí vysvětlil, že si nemůžou dovolit pustit Ron ju z dohledu. Pomyslela si, že to musí být velký optimista, když věří, že slavnou zlodějku uhlídá pomocí kousku umělé hmoty. ( 98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203220