se současně prokázat, že projevy sociální přizpůsobivosti (zařazení do třídního kolektivu, podřízení autoritě dospělého, pracovní snaživost a svědomitost atd.) jsou závislé na tom, zda se dítěti v dětském domově podařilo navázat kladný citový vztah k některé vychovatelce. Tyto práce však již také prokazují, že vývoj dětí probíhá odlišně v různých typech ústavní a jiné náhradní péče. Velmi málo prací sleduje však zatím vývoj osobního a sociálního přizpůsobení dětí, které byly vychovávány po celé dětství v ústavě, později v dospělosti. Zkušenosti psychoterapeutů, kteří sledují do hloubky vzpomínky svých dospělých pacientů s různými osobnostními poruchami na dětství strávené v ústavě, jsou proto velmi cenné. Někteří z těchto pacientů se pokoušejí vyjádřit své tísnivé vzpomínky v neumělých, ale naléhavých verších: „Dětský domov mě byl domovem daný kde není člověk ani teplé pohlazení Proto když jsem maminku neměl láskou k přírodě jsem lnul a když jsem laň u studánky viděl pít úplně jsem se rozplakal Viděl jsem její oči hnědé z kterých láska zářila také stesk který v srdci mám ještě dnes Který mě provází mým životem jen laň a maminka příroda mi zůstaly věrny jináč jsem zůstal opuštěn“ (Z materiálu doc. V. Doležala) Závažné údaje o vážných poruchách v osobním a sociálním přizpůsobení (pracovním, sociálním, sexuálním) mladistvých, kteří vyrůstali v ústavní péči od prvých let života, přináší obsáhlá a dosud neuzavřená studie konaná po řadu let na našem pracovišti.
VÝVOJ DĚTÍ V ÚSTAVNÍCH PODMÍNKÁCH Důkladný přehled o vývoji ústavních dětí u nás podávají i pracovníci krajské psychiatrické poradny pro děti a mladistvé v Praze, kteří přešetřili v několika etapách děti v dětských domovech Středočeského kraje. Výsledky této práce, jež – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203185