98
Banderovci
Tehdy jsem se pořádně vyspal a také pořádně najedl. Spal jsem mezi kuchaři. Ve 4 hodiny ráno měla rota poplach, vyrazila beze mne na průzkum ve směru Kojšovská hola a vrátila se až večer za tmy. Já zůstal této výpravy ušetřen. Tehdy byla do Košic přemístěna skupina průzkumných letadel typu Storch, která ve dne i v noci prolétávala nad Slovenským rudohořím a hlásila, kde zahlédla v noci oheň. My tam pak po rozednění vyráželi. Bylo to téměř denně a někdy na více dnů. O pobytu v Žakarovicích jsem se už zmínil. Několik dnů jsme byli v Gelnici a pak poblíž Prakovců. V noci jsme hlídali zdejší továrnu z venku, ale vůbec nevím proč. Ve dne jsme vyráželi do okolních lesů různými směry. Někdy jsme společně s dalšími rotami obklíčili vzdálený kopec, kde prý jsou soustředěni banderovci, ale nic tam nebylo. Pochody desítky kilometrů tímto terénem byly dosti namáhavé, strava konzerva a voda z potůčků. Teprve někdy večer jsme dostali najíst. Od Margecan jsme už plnou polní nenosili, nýbrž jenom tzv. lehkou polní. Byla to zbraň se vším, co k ní patřilo, na opasku chlebník, ve kterém byly ruční granáty, kapesní nůž, lžíce a případně něco k jídlu. Přes rameno tzv. bandalír. To byla deka srolovaná ve stanoveném dílci. V tomto prostoru jsme byli relativně dlouho. Pak přijela auta, my jsme nasedli, jeli, a nevěděli kam. Ono toho také zpod té plachty moc vidět nebylo. Za Vernárem u nějakého kaštělu jsme vysedli. Velitel roty se usadil v tom zámečku a určil jednu četu, která bude hlídat kaštěl a také jeho. My ostatní jsme byli rozmístěni mezi Vernárem a Hranovnicí s úkolem, že nikdo nesmí překročit Vernárský potok a státní silnici. Protilehlý svah byl příkrý a skalnatý. V terénních průrvách byly pěšinky, proti nimž bylo vždy postaveno jedno družstvo s kulometem. Družstva byla pětičlenná a vzdálenost mezi jednotlivými stanovišti byla větší než kilometr. Stanoviště velitelů čet byla s velitelstvím roty spojena polním telefonem a v určitých intervalech bylo podáváno hlášení o stavu úseku. Zde jsme byli zamaskováni několik dnů. Byl naprostý klid a nic se nedělo. Po jednom nočním telefonickém hlášení velitel čety vylezl ven ze stanu a vtom na něj někdo z bezprostřední blízkosti zašeptal: „Ruky hore!“ Dva muži ho vedli lesem někam dozadu. Bylo prý tam mnoho ohníčků a u nich seděly skupiny
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203040