Bylo mi čtyřiačtyřicet, stál jsem se zkříženýma rukama uprostřed ulice, žádal jsem děti, aby se přestaly rojit a pobíhat, aby šly domů a zamkly za sebou dveře. „A co IRA? Kde je IRA? Proč nebrání naši ulici?“ ptala se ze svého zápraží nějaká paní v županu. „Co tu čumákuješ uprostřed ulice? Hraješ si na strašáka?“ vykřikl jakýsi mladík a odstrčil mě. „Poldové! Už jsou tady!“ Odevšad se sbíhali obyvatelé ulice, aby ochránili svoje děti. Někteří s násadami od lopat, jiní s hurlingovými pálkami, další s kovovými trubkami. Jakási žena máchala ve tmě naběračkou. Za pár minut lidé přehradili Dholpur Lane. Ruční vozík, několik matrací, křeslo, suť z jakési zříceniny, nějací muži přitáhli litinový sporák. První noční barikáda. Druhá vyrostla vzápětí na Kashmir Road, o něco výš, a potom další v ostatních ulicích. Všude halasila vzpoura. Řinčení starého železa a rozbíjeného skla, tupé údery a výkřiky. „Tyrone!“ Přibíhal Danny Finley s přikrývkou pod paží, společně se šesti chlapy z roty C. Dával mi znamení rukou, abych šel k nim. Byl zadýchaný. Klekl si. „Ubráníme ulici, Tyrone. Zabezpečíme ji a ubráníme!“ Nemluvil, řval. Slabikoval každé slovo, aby překřičel okolní rámus. Jako lodní kapitán na můstku bičovaném větrem. Rozprostřel deku na chodníku těsně za barikádou. Samopal Thompson z roku 1921, dvě karabiny M1, dva revolvery Webley, jeden granát a munice v papírovém pytli. „IRA! IRA se vrátila!“ vykřikl jakýsi muž. Stál na sudu, seskočil na zem, radostně mi padl kolem krku. „IRA! Pane Bože! Ochraňte nás! Ukažte jim, kdo jsme!“ IRA! Výkřik se šířil celou ulicí. Lidé už neutíkali. Vraceli se do útoku s holýma rukama. 106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202954