Standa se posadil pohodlněji. „Třetí věc souvisí s mým návrhem, který jste odmítl, aniţ jste se zeptal, oč jde. Asistent se prý spíš ztratí neţ inspektor. Jde o to, ţe inspektor se nechce ztratit. Chce být řádně vyslán, aby identifikoval předmět, který pokládá pro další vyšetřování za značně důleţitý. Budeš tak laskav, Milane?― Čekatel Perner se zvedl a zamířil ke skříni. „Jak známo, Kiliánova mansarda byla prázdná. Z nedostatku jiné činnosti jsme si ji dovolili prohlédnout ještě jednou,― trylkoval Standa. „Uvnitř jsme neobjevili nic. Milana však napadlo otevřít okno a vylézt na střechu. A pod komínovou lávkou objevil tamhletu krabici. bez otisků, samozřejmě.― Milan Perner postavil před inspektora papírovou krabici. „Kdyţ jsme ji otevřeli,― pokračoval Standa, „můţete si všimnout, ţe byla zalepena lepenkou s Kiliánovými podpisy, našli jsme tohle.― A s gestem kouzelníka vytáhl z krabice starý umaštěný klobouk, pokrytý odznaky. „Podle našeho skromného mínění, je to ztracený tyrolák penzisty Tesaře. A rádi bychom si naši domněnku na místě ověřili.― Co mne v té chvíli zarazilo nejvíc, byla má vlastní reakce. Kde je tvrďák Edy Hopa? napadlo mě. Neztratil ho při pádu? Musím číst, abych se to dozvěděl.
K
Kapitán Vlach se narovnal. „Můţete ho odvézt. Pro všechny případy na patologii, ať je klid.“ „Nejde o klid, ale o to, abyste vypátral, kdo ho zabil,“ řekl Ondřej. „Zatím jste akorát zadupal všechny stopy kolem mrtvého.“ „Podívejte, mladíku,“ dohřál se konečné kapitán, „mě nebudete učit, jak mám vést vyšetřování. Tady ţádné stopy nebyly, dobře jsem se díval.“ „To jste se díval špatné. Kdyţ nikdo jiný, byl jsem u mrtvého já.“ „To je moţný,“ souhlasil Vlach bodře, „ale stopy jste nezanechal. Nic jsem neviděl. Nejsem ţádnej Holmes, abych tu běhal po lomu s lupou.“ „To nejste,“ uznal sochař s povzdechem, „bohuţel.“ Dva muţi s nosítky napochodovali k mrtvému. Zabořili nosítka do písku a převrátili ho na ně. Pak je zvedli a šli. Edova ruka se kývala v rytmu chůze. Kdyţ kráčeli kolem, Ondřej pohlédl do vytřeštěných očí, zalepených pískem. S hrůzou se odvrátil. „Všiml jste si? Ani kapka krve. Srazil si vaz. A vy mi chcete namluvit, ţe mu ho někdo zlámal?“ „Eda tu skákal roky a nikdy si nevymkl ani malíček,“ řekl Ondřej tiše. „Boţe! Tak dlouho se chodí se dţbánem pro vodu. “
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202949