98
Obecná psychologie a psychologie osobnosti
Moderní psychologie
• distribuované učení (po částech) má vyšší účinnost než „nakupení“ učení (souvisí s konsolidací paměti v průběhu spánku) • metodické postupy učení (např. PQRST, tj. preview – question – read – self-recitation – test) c) mnemotechnické pomůcky: • např. soubor pomůcek, tzv. ŘÍMANKA: Ř – řetězec pomocných slov (nová slova se spojují se slovy ve známém seznamu, např. básničce, písničce); I – interaktivní představy (dát nesouvisející slova do vzájemných vztahů); M – metoda místa (např. představit si místo, kde jsou informace zasazeny); A – akronym (zkratka, vzniklá spojením počátečních písmen slov, např. ŘÍMANKA); N – napovídající slova (např. slovo „boy“ je podobné slovu „boj“); K – kategorie (sdružení do kategorií, např. při nákupu kategorie „ovoce“ se asociuje pojem „hruška“); A – akrostich (pomocí počátečních písmen slov v básni, písni nebo říkance) Některé poruchy a zkreslení paměti a) dětská amnézie (infantilní amnézie) (infantil amnesia): • neschopnost vybavovat si vzpomínky na události z prvních 2–3 let života – netýká se procedurální paměti, pouze sémantické • časnost první vzpomínky je závislá na jejím obsahu (zejm. citovém) • možná vysvětlení: neurologická (např. do 1–2 let života není zralý hipokampus; Newcombe, Drummey, et al., 2000), kognitivní (např. do tří let probíhá jiné paměťové kódování než u dospělých – užívají preverbální, názorné a citové kódování; Hayne & Simcock, 2002), z hlediska self (např. není utvořen koncept „Já“ – sebepojetí a epizodická paměť je na tomto konceptu sebepojetí závislá; Berk, Mann & Ogan, 2006) nebo např. časové (dětem chybí přesný pojem o čase, proto vzpomínky nelze časově zařadit; Malá, 1996) b) amnézie (amnesia, memory loss) (Hartl & Hartlová, 2000, s. 35): • porucha deklarativní paměti; neschopnost reprodukovat materiál z určitého časového úseku • nejčastější formy amnézie: ◦◦ retrográdní – retroaktivní; ztráta paměti na událost předcházející amnézii ◦◦ anterográdní – neschopnost vybavit si události po postižení amnézií c) zkreslování vzpomínek (Sternberg, 2002, s. 226–237): • v paměti se neustále uplatňují dva mechanismy: ◦◦ rekonstrukce (doplnění chybějících údajů v paměti – např. pravděpodobnými údaji) ◦◦ konstrukce (bezděčné vytváření nového obsahu – např. na základě zkušeností nebo informací od druhých lidí; výsledkem je tzv. konfabulace – smyšlenka) (Aymard, 2004)
Svědecké výpovědi Nízkou věrohodnost očitého svědectví zdokumentoval např. výzkum R. Buckhouta (1974). V plné posluchárně zinscenoval fyzický útok na svoji osobu, pořídil videozáznam a požádal „diváky“ o svědecké výpovědi. I přes velmi malý časový odstup bylo 25 % uváděných údajů nepřesných. Po sedmi týdnech od incidentu měl být potvrzen viník (ze šesti fotografií) – v 60 % případů byl vybrán nevinný. Dalším aspektům svědecké výpovědi se věnovala např. E. Loftusová (1974), která mj. prokázala, že odpověď je vysoce ovlivněna položenou otázkou, tj. její formou a kontextem. Vliv hraje také volba slov (např. „provést nedobrovolnou eutanázii, ublížit na životě, vážně poškodit, zabít, zavraždit, zamordovat, brutálně zmasakrovat“).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202859