na druhou stranu příkopu, kam jsme napadali. Když jsme se zdvihli, zase ta Fernet Branka s námi přeběh la na druhou stranu do drátěnýho plotu. Cestář pan Procházka vyskočil na kolo, rozejel se a volal do tmy: Dobří lidé, jděte z cesty, mám rychlost... ale byla vidět jeho baterka, jak sjela do příkopu, zmlkla a až za chvíli se vydrápalo světlo a posadilo se na rantl silnice, pak se světlo zdvihlo, drželo se lesklých řídítek, několikrát to světlo přešlo sem a tam, jako se šněrují boty, a pak opět se řítilo světlo po silnici a my jsme leželi v příkopě a ko lem nás projel pan Procházka a volal: Dobří lidé, jděte z cesty... a zase se vzdaloval, až dojel na státní silnici, a tam světlo sjelo do příkopu sněhu. Jediný pan Jumbo kráčel vznešeně, rovně, zasykl: Srabi! a vzdaloval se do své chaty, do svého domečku, aby ještě nakrmil psa, a pak ráno, ve čtyři hodiny, se vydal na bicyklu lesem lesními pěšinami do Lysé na nádraží a odtud na letiš tě, které miloval a miluje jako svůj, víc než svůj život. Ležel jsem v příkopě na zádech, když pan Jumbo šla pal na bicyklu v lehkém modrém převlečníku z umělé hmoty, cípy, aby se nedostaly do drátů, pěkně držel na řídítkách, rádiovku parádně nasazenou a vzdaloval se, zatímco pan Procházka, cestář, znovu jezdil sem a tam na státní silnici, a zase když poznal, že není doma, že jel sice dobře, ale o sto osmdesát stupňů jinak, zase se řítil a volal na dálku, protože měl polámaný zvonek: Dobří lidé, jděte z cesty! Pan Kuzmík zůstal ležet za 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202570
plotem a že štěkal z druhé strany vlčák, vzbudil majite le, a ten vzal bejkovec a šel napráskat hostinskýmu, že jeho hosté dělají randál a jeho pes štěká a on nemůže spát, a tak našel pana Kuzmíka a volal na něj: Občane, mohu vám pomoci? A pan Kuzmík vleže volal: Já jsem o nic nežádal, ty stará bestie, co je ti do mne? A tak le žel až do rána, pak se odvlékl k transformátoru, kde jej našel mlíkař a odvezl se zlomenou nohou domů. A pan Procházka nakonec přece jen trefil domů, ale pádem si odřel obličej a zarazil do líce zvonek na řídítkách svého bicyklu, po pěti hodinách dojel domů zrovna tak jako já, ač to je půl hodiny bez vyjetýho voleje pěšky. Pan Franc jel na bicyklu pouze čtyři hodiny a tichounce ulehl, ale ráno jej vzbudil křik jeho paní. Co je? polekal se pan Franc. Zase jsi byl včera vožralej? A pan Franc řekl, já a opilý? A manželka ho vzala za ucho a vyvlekla z postele k oknu a povídala: Podívej se, nemravo ne mravný! A pan Franc koukal a tam to viděl, na loučce ve sněhu byly jeho cápoty jako dlaně kominíkovy po ubrusech pohostinství, jako by dvacet lidí čekalo na autobus a zimou chodilo a přešlapovalo sem a tam, a potom do toho asi desetkrát otištěný bicykl jako brej le, tak jak se skácel do sněhu, jako když se otočí stránky ilustrovaného textu s cyklistou. A zatímco pan Jumbo už dávno utahoval na letišti kontramatky a závěry a na průvanu letiště střízlivěl, pan cestář Procházka ležel v posteli, tvář měl odřenou od tvrdého sněhu a navíc 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202570
měl zaražený do tváře tak ten otisk páčky zvonku, že vnučka k němu přišla a cinkala mu na ten otisk zvonku na tváři a pak řekla: Dědečku, žes byl včera vožralej? A pan cestář Procházka, ctitel pravdy, se slovansky vle že poklonil vnučce a řekl: Byl, já jsem ten čas spočítal, že mám celkem osmadvacet modřin, a shledal jsem to velice úspěšné, protože jsem si nic nezlomil, ani jsem neutrpěl otřes mozku, jak jsem několikrát padl naznak a hlavou udeřil do prostydlé zamrzlé betonové silnice. Pan kominík dovršil ještě svoji hrůzu a malérný rok tím, že když se ráno probudil v peřinách v šatech i se štětkou, dostal žízeň a vyšel jen tak do sklípku, aby se napil z hrnce kyselého mléka, a jak s chutí pil, viděl, jak proti němu plují a přibližují se dvě oči, myslel, že to je vyjetým volejem, ale oči byly větší a větší, až mu doje ly k hltavým žíznivým ústům, a do úst mu vjela nějaká živá potvora, a kominík, když ji cukající za nohu vytáhl, viděl, že je to maličká ropucha, která asi spadla do mlé ka. Pan hostinský Zákon se ráno zhrozil ubrusů, zkusil je obrátit naruby, ale mour a potem a žalem promočené dlaně kominíkovy se prosákly i na druhou stranu ubru sů, a tak nezbylo než ubrusy poskládat a dát čisté... Odpoledne si dal šlofíka a jak vyhlížel přitom oknem, měl pan hostinský dojem, že slyší vrčení, že je v kabině Jumbo Boeing 727 a že právě přistál, nebo se chystá to gigantické letadlo s ním vzlétnout? Vešla zlatá kštice kučeravých vlasů jeho manželky, a pan Zákon se na ni 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202570