Pomsta se blíží
97
POMSTA SE BLÍŽÍ Cinnova smrt v létě roku 84 př. n. l. otřásla mocí populárů, ale nepřivodila její pád. Sullovi stoupenci se radovali předčasně. Otěží vlády se pevnou rukou chopil Cinnův spolukonzul Gnaeus Papirius Carbo. V očekávání Sullova návratu sbíral pilně síly k dalšímu dějství občanské války, s níž se najisto počítalo. K rozhodujícímu střetu se chystali i odpůrci. Když se o zabití Cinny dozvěděl Marcus Licinius Crassus, skrývající se v jeskyni na hispánském pobřeží, vypravil se urychleně do Říma a jako právoplatný dědic svého otce požádal konzula Carbona a senát o navrácení zkonfiskovaného rodového majetku. Konzul ve snaze nezahnat Crassa do tábora nepřátel, ale získat jej na svou stranu, dal senátem schválit, že Crassově žádosti se vyhovuje. Marcus Licinius se tak rázem stal jedním z nejbohatších římských aristokratů. K nemalému jmění, které se mu v penězích a skvostech podařilo zachránit při útěku do Hispánie, přibyly nyní kromě milionů sestercií i četné nemovitosti v Římě i v provinciích a také rozsáhlé latifundie, soukromé obchodní loďstvo a sklady plné dováženého zboží. Nepřestal však přesto ani sebeméně nenávidět vládu, která převzala násilnický režim Maria a Cinny, kteří mu zabili otce i bratra. Jeho prahnutí po pomstě čekalo dychtivě na svou příležitost. Prodchnut otcovou zásadou, že bohatství je základ moci, začal za své peníze najímat své vlastní vojsko. Dosáhlo početního stavu dva a půl tisíce mužů. Byl si vědom, že je to příliš málo, než aby se mohl utkat s konzulskou armádou a svrhnout vládu mariovců. Usilovně hledal spojence mezi odbojně naladěnými optimáty a stoupence imperátora Sully. Se svými kohortami, posílenými houfy sympatizantů, táhl podél pobřeží až do přístavního města Brundisia, odkud s nimi na posháněných lodích odplul do Asie za Sullou, aby se jako vítaná posila připojil k jeho armádě, připravující se k návratu do Itálie. Řím zachvacovaly obavy z blížící se budoucnosti. Někteří senátoři neutrálního smýšlení v domnění, že nyní, po Cinnově smrti, se nabízí možnost usmíření protivníků, pokusili se přimět Sullu, aby přistoupil na mírové vyřešení rozporů mezi populáry a optimáty a dosažení dohody o spolupráci. Sulla však návrhy, s nimiž za ním přicestovala delegace neutrálů, příkře odmítl. Smír pro něj nepřicházel v úvahu.
Ave Caesar I_náhled tisku.indd 97
24. 6. 2014 12:54:05 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202515