Klenot sedmi hvězd
veškeré představy o komedii byly ihned smeteny tragickou vážností, s níž si uvědomil svůj původní záměr. „Můj bože!“ vykřikl, když zvedl ruku z opěradla židle, na němž spočívala, a udeřil s ní takovou silou, že by sama o sobě upoutala pozornost. Když pokračoval, jeho obočí se zvlnilo. „Úplně jsem zapomněl! Jaká ztráta! Zrovna teď! V okamžiku úspěchu! On zde jen bezmocně leží a můj jazyk je svázaný!“ „Oč se jedná? Prosím vás, řekněte nám to! Mám o svého drahého otce takový strach! Jsou to nějaké další problémy? Doufám, že ne! Už tak mám dost starostí! Když vás slyším takto mluvit, vyvolává to ve mně nové obavy! Řeknete mi prosím něco, co zmírní tu hroznou úzkost a nejistotu?“ „Běda! Nemohu a nesmím vám nic říct. Je to jeho tajemství.“ Prstem ukázal na postel. „A navíc – a navíc jsem si přišel pro jeho radu, konzultaci a pomoc. A on zde bezmocně leží a čas letí! Už brzy může být příliš pozdě!“ „Oč jde?“ Slečna Trelawnyová se třásla úzkostí, její tvář byla vyčerpaná bolestí. „Ach, mluvte! Řekněte už něco! Ta úzkost, hrůza a tajemství mě ničí!“ Pan Corbeck se s velkým úsilím uklidnil: „Neřeknu vám detaily, ale utrpěl jsem velkou ztrátu. Moje mise, která trvala tři roky, byla úspěšná. Našel jsem všechno, co jsem hledal, dokonce ještě víc, a přivezl jsem to bezpečně domů. Poklad, sám o sobě cenný, ale dvojnásob vzácný pro muže, jehož přání a instrukce jsem poslouchal. Do Londýna jsem dorazil teprve včera večer, a když jsem se dnes ráno probudil, mé cennosti byly pryč. Navíc byly odcizeny podivným způsobem. Jediná živá duše v Londýně nevěděla, že jsem se vrátil. Nikdo kromě mě neměl tušení, co bylo v tom omšelém příručním kufříku, který jsem měl u sebe. Můj pokoj měl jen jediné dveře, a ty jsem zamkl a zasunul zástrčku. Pokoj byl - 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202418