Příběhy opředený život A. J. Fikryho
Den nato mu od ní přijde zpráva: Jasne. To bude fajn. Nejezte, neco pro tebe a pro Mayu uvarim. „Když se vyšponuješ na špičky a koukneš přes zeď, tak na ně jakž takž uvidíš,“ radí A. J. Z ostrova Alice vyrazili o sedmé ráno, trajektem dopluli do Hyannisu a dvě hodiny jeli autem do Portsmouthu jen proto, aby zjistili, že je Zelený zvěřinec od listopadu do května zavřený. A. J. si uvědomí, že se dceři ani Lambiasovi nedokáže podívat do očí. Je pod nulou, jeho však samým zahanbením polévá horko. Maya si stoupne na špičky, a když to nestačí, zkusí vyskočit. „Nic nevidím,“ stěžuje si. „Vysadím tě,“ nabídne se Lambiase a zvedne holčičku na ramena. „Teď možná něco málo vidím,“ ohlásí Maya nejistě. „Ne, tak rozhodně nevidím nic. Všechno je přikryté.“ Spodní ret se jí rozechvěje a A. J. se musí vypořádat s jejím zkroušeným pohledem. Hlavou mu táhne, že už to nesnese. Najednou se na něj Maya široce usměje. „Ale víš co, tati? Umím si představit, jak slon pod plachtou vypadá. A tygr! A jednorožec!“ Pokýve hlavou, jako by chtěla říct: Tohle cvičení obrazotvornosti je určitě ten pravý důvod, proč jsi mě sem uprostřed zimy bral. „Výtečně, Mayo.“ A. J. se cítí jako nejhorší rodič na světě, ale Maye se ztracená důvěra v tátu podle všeho vrátila. „Podívej, strejdo! Jednorožec se celý třese. Je rád, že je přikrytý dekou. Vidíš, strejdo?“ A. J. přistoupí k budce u vjezdu a vrátná mu věnuje soucitný pohled. „To je tu na denním pořádku,“ konejší ho. „Takže myslíte, že jsem své dceři nezpůsobil doživotní trauma?“ zeptá se A. J.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202403