Thomas Saintourens
je hrozná – 99 mrtvých, 110 zraněných. Za zmizelé se v refektáři koná mše, za přítomnosti Kommandatur. Život se pomalu vrací do starých kolejí. Emil Goué byl nejprve silně melancholický, ale pak se své ženě svěřuje, jak se v průběhu pouhých 10 dnů z celého incidentu zotavil. Korespondenční lístek Yvonne z 21. února 1945 „Je ohromující, jak se lidská duše velmi rychle zotavuje z otřesů. Jaký to instinkt, jaká vůle! Poté, co jsme přežili těžkou zimu, kdy jsme měli hlad a byla nám zima, kdy jsme těžce pociťovali nedostatek tabáku, museli jsme čelit ne představitelné katastrofě. No což! Teď už jsem zase ve vý borné kondici, i když jsem v podstatě neschopný jakékoliv fyzické práce. Ale z psychického hlediska jsem na tom zce la dokonale. A intelektuálně, kdybych mohl jíst do sytosti, mám pocit, že bych se brzy mohl znovu pustit do práce. … Tady v zajetí jsem hodně přemýšlel o spoustě věcí. Zvláštní věc, zdá se, že odsud budu odcházet s duchem mladším, než když jsem sem přišel. Jak se říká, utrpení nás učí se smát.“ Přestože se ponořuje do tvorby svého třetího kvartetu, je Goué donucen nechat ho nedokončený. Důvodem je všeobecná evakuace tábora. Anglická armáda postupuje v soustředných kruzích směrem k oflagu a donutí Němce, aby začátkem dubna 1945 osvobodili vězně. Ve spěchu opouštějí muži Nierenburg nad Weserou pěšky a putují humanitárním koridorem. S batohem na zádech se musí dostat k anglické základně, která je kousek dál na severu, v táboře Fallinbostel, což znamená ujít více než 60 kilometrů, tempem 15 kilometrů denně. Émile má namále, tak je fyzicky oslabený. Nechává kamarády jít napřed a pět dní se zotavuje v blízké vesnici. Později se k nim opět připojí, teď již pod britskou ochranou. Pro „maestra“, kterým neustále zůstává, právě přišla hodina bilancování. V průběhu
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202357