Laura Joh Rowlandová
12
Šógun stál ve své komnatě jen v bederní roušce a prošívaných hnědých spodních kalhotách přivázaných k pasu stahovacími šňůrami. Paže držel u boků, zatímco dvojčata jej oblékala do dalších vrstev prošívaného spodního prádla. „Myslím, že si dnes vezmu, ahh, zelené brokátové kimono.“ Masahiro sledoval, jak další šógunova pážata hledají na stojanech, které se prohýbaly pod váhou pověšeného šatstva, zelené kimono. Oděvy odhozené na podlaze téměř zakrývaly tatami. Ze skříní a zásuvek byly vysypané toaletní potřeby a jiné osobní předměty. Z přihrádek vytažené boty se válely na hromadách a spodní prádlo bylo nahodile nacpané do polic. Již měsíc trvající nedostatek sloužících vyústil v nepořádek, který se každým dnem zhoršoval. Když pážata konečně kimono objevila a dvojčata se pokoušela ho šógunovi navléci, nakrčil nos. „Smrdí! Proč není vyprané? Přineste mi ten můj tmavočervený saténový oděv.“ Pážata našla na podlaze oblečení, jež si poručil. Šógun se zamračil a mnul jeho záhyby, zatímco mu do něj dvojčata pomáhala. „K tomu bude dobře vypadat má černá šerpa se zlatými draky.“
98 HRA S VONNYM DYMEM_DEF.indd 98
4.11.2014 0:41:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202131
HRA S VONNÝM DÝMEM Začala nová sháňka. Masahiro viděl, že šógun začíná být stále netrpělivější, a zděšená pážata zoufale hledala. Dvojčata i šógunův osobní strážce jim přispěchali na pomoc. Šógun se mračil stále víc. Masahiro věděl, co jeho výraz věští, a proto se rychle zapojil do hledání. Šerpu bylo nutno najít za každou cenu. „Už toho mám dost! Déle to už nevydržím!“ Šógun poskakoval ze strany na stranu a mával rukama. „Všude kolem vládne, ahh, nepořádek, neschopnost a tupost! Z vašeho hňupství by člověk zešílel!“ Zvedl z hromady věcí veliký, těžký vějíř ze slonoviny a praštil jím jedno z dvojčat do hlavy. Chlapec vyjekl bolestí. Masahiro nikdy neviděl, že by šógun někoho uhodil, ale od zemětřesení byl vznětlivější než dřív a k násilí neměl daleko. Teď mlátil hocha do ramen. Ten padl na podlahu a sténal, ale nebránil se ani neprotestoval, aby ho šógun neutloukl k smrti. Všichni jen bezmocně přihlíželi. Chlapečtí souložníci, pážata ani strážci nechtěli, aby se šógunův hněv obrátil proti nim. Ječící šógun udeřil chlapce do obličeje a rozsekl mu ret. Vzlykajícímu hochovi tekla z nosu krev. Přestože šógun měl plné právo dělat si, co chce, Masahiro nemohl dopustit, aby surově bil nevinného. Vrhl se k němu, uchopil ho za paži a vykřikl: „Přestaňte, prosím, Vaše Excelence!“ Všichni přítomní zalapali po dechu v šoku, že si Masahiro dovolil vložit ruku na jejich pána. Šógun ohromeně zavrčel. Masahiro ho odtáhl od ležícího chlapce. Šógunova ústa se zkroutila zuřivostí. Rozpřáhl se vějířem, aby uhodil i Masahira. Ten ho ale chytil za zápěstí. Sám byl zděšen svojí smělostí a bez sebe strachy, že by ho šógun mohl poslat na popravu, ale přesto přísným tónem, který užíval jeho šermířský mistr, když udělal při lekci chybu, pronesl: „Pusťte ten vějíř!“ Šógun zalapal po dechu, rozevřel prsty a nechal vějíř s třesknutím padnout na podlahu. V místnosti bylo ticho přerušované jen pláčem zraněného chlapce. Masahiro uvolnil šógunovo zápěstí. Když si hleděli navzájem do očí, překvapilo ho, že
99 HRA S VONNYM DYMEM_DEF.indd 99
4.11.2014 0:41:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202131
Laura Joh Rowlandová jsou stejně vysocí. Šógunovi se třásly rty, jako by měl každým okamžikem propuknout v pláč. Z Masahira se náhle stal silný dospělý a ze šóguna dítě, jež mu bylo vydáno na milost. Začalo mu být nejvyššího diktátora Japonska líto. „Všechno je v pořádku,“ pronesl Masahiro laskavým, konejšivým hlasem, jakým hovoříval se sestřičkou Akiko, když byla rozčilená. „Není třeba nikoho bít. Já se o všechno postarám.“ „Ano?“ V šógunových očích svitla nadějná důvěra. „Opravdu. Ano.“ Masahiro přímo slyšel, jak si všichni oddychli úlevou. Nebezpečí bylo zažehnáno. Vzpomněl si, jak se v otcově stáji jednou splašil kůň a kopal a vzpínal se. Štolba ho přidržel za ohlávku a mluvil na něj, dokud se neuklidnil. Tahle situace byla podobná. „Já vám vaši šerpu hned najdu.“ „Ale jak?“ Šógun se nevěřícně rozhlížel po místnosti. Masahiro jej vzal za ruku. „Prostě tu spolu všechno prohledáme a vaše šerpa se někde objeví.“ Takhle ho to učila chůva, když byl malý a plakal, protože se mu ztratil jeho oblíbený vojáček na hraní. Nyní se šógunem zvedali jednotlivé kusy šatstva z podlahy, skládali je a úhledně ukládali do zásuvek a polic. Pážata, chlapečtí společníci i strážci jim po chvíli začali váhavě pomáhat. Zdálo se, že šóguna tato novinka uchvátila. Když už byli téměř u konce, radostně vykřikl: „Koukněte se!“ V ruce vítězně třímal svou černo-zlatou šerpu. Všichni se rozjásali. Šógun se usmál na Masahira. „Odteď budeš mít moje soukromé pokoje na starost ty.“ Masahiro byl pyšný jako samuraj, který vyhrál pro svého pána bitvu a dostalo se mu bohaté odměny. Vzápětí si však uvědomil, že udělal přesně to, před čím ho otec varoval. Upoutal šógunovu pozornost a už nebylo cesty zpět. Janagisawa, obklopen svými čtyřmi tělesnými strážci, se při jízdě Edem ohromeně rozhlížel. Až doteď nevěděl, jak hrozné škody zemětřesení způsobilo, protože ani jednou nevyjel ven, aby se podíval. Slyšel, jak o tom jeho dvořané a sloužící rozmlouvají, ale zpustošení bylo mnohem větší, než si dokázal představit. Společně s hrůzou se ale dostavilo i nečekané vzru-
100 HRA S VONNYM DYMEM_DEF.indd 100
4.11.2014 0:41:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202131