97
Zázračná esence
nevběhla do domu. Pak se v předklonu opřela o kolena a rychle dýchala. Když se za ní ozvalo bouchnutí, ohlédla se a viděla, jak Samuel zavřel dveře na zahradu a skrze jejich skleněnou plochu znepokojeně vyhlíží ven. Napřímila se a ještě se celá třásla, když se zeptala: „Co to bylo?“ „Já nevím, Faith. Nějaké větší zvíře, asi. Vlk, zdivočelý pes... běhá jich tu plno,“ odpověděl zadumaně a nespouštěl oči ze zahrady. „Tak blízko lidí? Nenapadlo mě, že by se odvážili tak blízko k obydlím.“ Udivilo ji to. „Když jsou hladoví, dělají to docela běžně. Jdou po domácích zvířatech a tak,“ vysvětlil a v jeho hlase zaslechla stopy výčitky, když dodal: „Přece jsem ti povídal, že okolní lesy jsou nebezpečné.“ „Pamatuju si na to, jen jsem myslela, že myslíš ty lesy dál odsud, od civilizace,“ ohradila se a shrnula si vlasy z obličeje. „No jo, tak promiň. To já jen, že jsem... měl strach.“ „Taky jsem se bála, když se to v tom křoví začalo hýbat,“ přiznala se. „Myslel jsem strach o tebe,“ upřesnil, ale nedíval se na ni. Ještě pořád bloudil pohledem po okolí. Jeho slova ji nezaskočila tak moc jako příjemný pocit, který v ní vyvolala. „Zítra ti poseču trávu na zahradě, aby se nic nemohlo nepozorovaně přiblížit k domu,“ poznamenal. „Dobře, díky,“ vyhrkla a vděčně mu stiskla ruku. Přitom Faith ucítila něco zvláštního. Znovu se ocitla v té podivné mlze, která ji obklopila pokaždé, když měla vidění. Tentokrát ale nespatřila žádný výjev. Byl to jenom takový pocit, který se jí zmocnil, jako by běže-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202130