dostává světlo jako metafora uvědomění zcela nový význam. Obyvatelé pouští mohou přežít jen pečlivým instinktivním dodržováním hesla „nevystrkovat hlavu“ a dobrých šest měsíců roku tráví přebíháním ze stínu do stínu a omezují každodenní přesun za potravou i sociální aktivity na zastíněné pěšiny. Dávno předtím, než jsem se přestěhovala do Tucsonu, jsem měla nejasně nepříjemný pocit z běžně používaného zpodobnění světla jakožto dobra a temna jakožto zla. Tato metafora mi připadala nejen zjednodušená, ale přímo klamná. Poté, co jsem v poušti strávila první léto, už jsem věděla přesně, proč mě toto klišé trápí. Světlo bez stínu, den bez noci, slunce bez deště – podle přírodních zákonů jsou všechny tyto jednostranné podmínky smrtící. Tyto metafory platí i ve vnitřním životě lidí. Preference rozumu nad citem, mysli nad srdcem, vědomí nad podvědomím, tolik běžné v západní civilizaci, vedly všechny k největším krutostem v dějinách lidstva, nemluvě o spoustě zbytečného každodenního utrpení. Psycholog a filosof Thomas Moore trefně poznamenal, že „logický rozum a řád (logos) bez citu (eros) se stává sadistickým.“ Vytvořili jsme kulturu, v níž životodárná voda emocí, empatie, smyslového uvědomění, interních pocitů a dalších forem neverbálního vědomí vyschla v horku našeho posedlého spoléhání na vše, co je dostatečně světlé, logické a vědomé, aby to mohlo být zmapováno, vysvětleno a ovládnuto. Byla jsem v mnoha ohledech obyvatelkou pouště, než jsem se zahleděla do jezera za černýma koňskýma očima. Když jsem psala metaforickou pasáž, citovanou v této kapitole, v žádném případě nešlo o intelektuální cvičení. Tyto dva odstavce a další jim podobné spontánně vytryskly z mého podvědomí, když jsem se snažila vyjádřit, co jsem se naučila v říši tichého vědění. Takovéto představy nemohly projít přímo z neverbálního světa do světa logiky. Most mezi nimi byl tvořen metaforami, mýty a symboly – a tak tomu bylo vždy, dávno předtím, než lidoví vypravěči začali zaznamenávat své příběhy písmem. Rasa a já jsme spolu splynuly a vyměňovaly si informace na úrovni „vodní“ moudrosti mnoha způsoby. Jako příslušnice různých druhových linií jsme to jinak dělat nemohly. I Jung zaznamenal, že „voda je podstatou instinkty vedeného těla, krve a jejího toku, pachu zvířete, chlípnosti a vášně. Duše, mířící dolů z denního světla mentálního 106
1400164-Tao kone_blok-BC.indd 106
17.6.14 13:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202094