Zemí Boha a slunce
Nádvoří mešity Vakíl
V ubytovně jsme dostali „nejlepší“ pokoje
Šíráz, město růží, žen a kaligrafie Večer jsme dojeli do Šírázu v prašné provincii Fárs a hned jsme se šli na širokém bulváru ubytovat, takže s navigací do hotýlku jsem neměl problém. Zrovna ale vysílali arabskou ligu a problém byl na světě. Noví hosté recepčního nezajímali, Írán hrál fotbal a parta ubytovny měla oči přilepené na obrazovce. Odtrhnout děti od zábavy je potíž a stejné to bylo s recepčním. Trpělivost se však vyplatila. Dali gól, ze zamračeného recepčního se hned stal usměvavý kamarád, a když zjistil, že jsme Češi, začal chrlit jména našich fotbalistů. Dostali jsme pak v ubytovně „nejlepší“ pokoje! Šíráz se mi moc líbil, s později navštíveným Esfahánem snad ze všech íránských měst nejvíc. Jako centrum umění a vědy patřil ve 13. a 14. st.
k největším městům islámského světa, pochází odsud například i autor výzdoby Taj Mahalu v Indii. V centru města je citadela Karím Chán–e Zand. Karím tady dal postavit snad nejkrásnější bazar v Íránu, který je dnes bludištěm uliček, zákoutí, dvorků a madras. Naším prvním navštíveným místem a orientačním bodem se stala nádherně vyzdobená mešita Vakíl z r. 1773 s keramickými dlaždicemi s květinovými motivy, která slouží i jako vstup do bazaru. Tyto dekorativní práce na mešitách mne opět přivádí v úžas. Je to něco opravdu nádherného. Bazar je v orientálním slova smyslu se vším všudy. Celé ulice s koberci, ubrusy s perskými motivy, kosmetikou, sklem, látkami a šátky, oblečením, ulice řemeslné – nádobí, dřevěné domácí potřeby,
98 | Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201990