V baráku bylo asi šedesát dětí. A žena, vedoucí bloku, kolem padesátky. Pocházela z Lodži, jen to o ní víme. Ukázala Stanisławovi na jednu dívku. „Ewa měla v té době velkou hlavičku i bříško a na hlavě nad čelem pořádný strup. Byla celá opuchlá. Měla křivici nohou, potom jsme tomu říkali anglická nemoc.“ Do tábora se dostala před několika měsíci s rodiči a asi s bratrem. Maďarský transport, za necelé dva měsíce šlo do plynu čtyři sta tisíc Židů. Ewinu matku na rampě zabili pažbami, prý nechtěla dceru pustit. Nějaká vězeňkyně ji zázrakem protáhla do ženského tábora. Vedoucí bloku vyprávěla, že malá pochází ze známé, bohaté rodiny. Asi se o ní někdo v Birkenau staral, známí nebo další příbuzní, a nakonec vězni. Teď zůstala sama, jmenuje se prý Sztolcová. Nebo snad Szulcová? Nevíme, co Stanisława tak dojalo, jestli stav dítěte nebo jeho příběh. Shrnul to jen krátce: „Neznámá vedoucí bloku ovlivnila mé rozhodnutí vzít si Ewu a prohlásit ji za svou nevlastní sestřičku.“ Z Birkenau do Osvětimi jsou to tři kilometry, moc dlouhá vzdálenost pro takové škvrně. Chlapec pospíchal, aby se matka co nejdříve měla čemu věnovat. Určitě vzal Ewu na záda.
EWA ZA GEŇU Karolině Krczové se vryl do paměti každý detail. „Vešel syn, nesl dítě a říká: ‚Tady máš, mami, aby ses konečně přestala trápit kvůli Geně.‘ Dítě bylo ženského pohlaví, nanejvýš dvouleté. Na nohou mělo vysoké červené jezdecké boty, oblečené bylo do modrých sametových šatů, červeného svetříku a šedo-černě pruhovaného kabátku.“ Karolina ohřála vodu. „Vlasy se jí lepily špínou a hnisem ze strupu. Hlavu měla zavšivenou. Celé tělíčko strašně špinavé a plné vřídků. Oči začervenalé a hnisající. Na levém předloktí měla v té době ještě
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201846