II. ŠKOL A VĚDY A ŽIVOTA tiky. Napsal jsem rovněž velmi dobře písemnou práci z francouzštiny a obstojně z angličtiny a dobré známky jsem měl i z kreslení. Horší výkon v méně významných testech se jaksi nepočítal, takže se všeobecně mělo za to, že jsem jednička. Velká chvíle mého života! Zkrátka a dobře, válku jsem nejen přežil, ale ještě jsem ji využil pro další život. Jistě, nebylo nijak zaručeno, že se ze mě stane velký vědec – nebo kdokoli velký. Ale každá z obou škol mi mohla otevřít dveře dál a zajistit mi svého druhu automatickou celoživotní pojistku. Bylo to všechno prostě neuvěřitelné. Na to, že teprve devět let po mém příchodu do Francie, jen pár měsíců od jejího osvobození a v době, kdy jsem stále oficiálně bydlel v chudinské čtvrti Belleville, budu muset přijmout takové životní rozhodnutí, jsem v žádném případě nebyl připraven. * * * Když se teď ohlížím zpátky, zdá se mi, že jsem z jedné strany promrhal velkou příležitost, jiným způsobem jsem ji ale využil nejlépe, jak se dalo. Celých třináct dalších let jsem svůj náhle získaný kapitál neinvestoval nijak moudře a zdánlivě jsem jej v období pomalého dospívání a tápání promarnil. Pak jsem odešel do Spojených států – a tam neměl kredit získaný ve Francii žádnou cenu. Až v Americe se mi podařilo naplánovat si kariéru tak, aby to vyhovovalo mým schopnostem a zálibám – nastoupit na dráhu, která rezignovala na všechny výhody získané mými francouzskými zkouškami, ale dokonale ladila s tím, co jsem si během války vysnil.
SHLEDÁNÍ SE STRÝCEM SZOLEMEM Když jsem se jednou vracel ze zkoušky na Normale na koleje Lycée Louis-le-Grand, pozdravil mě ve vestibulu jakýsi muž. Na chvíli jsem si myslel, že je to otec. Byl ale mladší a na rozdíl od otce na něm nebyly patrné stopy dlouhých a těžkých starostí. Nebyl to nikdo jiný než Szolem – vrátil se do Paříže poté, co strávil válku na Riceově institutu v Houstonu a pak ve službách armády v Londýně. Všiml si, že nejsem vyhladovělý a že jsem v dobré kondici, a já mu řekl, co je za tím. Mluvili jsme o obavách o příbuzné a známé, kteří zůstali v Polsku, vzájemně jsme se ale ubezpečili, že v jeho i mé rodině jsou všichni živi a zdrávi. Dal jsme mu kontakt na otce a on mi řekl, že jeho žena a syn by se také měli co nevidět vrátit.
98
Mandelbrot_tisk.indd 98
3.11.2014 11:19:53 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201768