všeho špatného čekala na Bertu přede dveřmi kanceláře dvojice studentek, o nichž se před několika dny zmiňoval manžel, které si přišly popovídat o advokacii coby práci snů a vymámit na ní slib, že je po promoci zaměstná jako koncipientky. Docent Král, který se chovem studentů na právnické fakultě živil, rozlišoval tři skupiny tohoto druhu. Prvními byli pařiči, kteří nechodili na přednášky, protože v době výuky vyspávali včerejší flám. Těm se obvykle dařilo absolvovat zkoušky v běžném termínu, protože byli schopni si vypomoci zkušenostmi nasbíranými nad půllitry a hospodskými, vysoce intelektuálními debatami. Druhou skupinu tvořily snaživé studentky, které na přednáškách sedávaly v první řadě, očima visely na zlatých ústech vyučujícího, zapisujíce si každé jeho slovo a leckdy si mobilním telefonem fotíce celé prezentace. Ty sice u zkoušky chrlily definice, ale položit jim otázku znamenalo riskovat duševní újmu vyučujícího a vyhazov studentky, bez ohledu na dříve projevovanou snahu položit se vášnivě do předmětu i pedagogovy postele. Třetí skupinou byli kariéristé obojího pohlaví – sociálně zdatní žraloci s těkavýma očima, kteří nasávali střípky informací společně s kontakty, v průběhu studia pracovali ve velkých advokátních kancelářích, v bankách nebo ve sněmovně a snažili se o vstup do mírně odlišných dutin pedagogova vetchého těla. „Žádná z těchto tří skupin,“ tvrdil docent Král, „však neumí téměř nic. Největší zájem jeví o teplotu kávy, o to kdy bude přestávka a zda funguje školní wifi.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201561