Část 2.
přivést k moci islamisty, což přece vždy bývala noční můra Zápa du, který proti nim jako proti teroristům celou dekádu spekta kulárně bojoval. Zdálo se, že arabské jaro tento západní postoj změnilo. Islamisté najednou vadit přestali a za vzor jim bylo dá váno úspěšné Erdoganovo Turecko. Islamistické síly dokonce za čaly dostávat z USA a západní Evropy masivní podporu, dokonce i vojenskou (Sýrie). Jak je tato překvapivá aliance pevná a jak dlouho může trvat, to se teprve ukáže. Islamisté totiž žádné řešení problémů současnosti pro své země nenabízejí. Striktní dodržování náboženských předpisů a pokusy navrátit současnou společnost do poměrů raného stře dověku doby proroka Muhammada žádná očekávání obyvatel stva v jakékoliv oblasti naplnit nemohou. Írán je toho již téměř 40 let praktickým příkladem. Ve volbách získaný podíl na moci proto islamisty v očích veřejnosti nutně diskredituje a oslabuje jejich dosud zdánlivě nepřemožitelný politický apel. Je to však běh na velmi dlouhou trať. To, co se dnes děje v Egyptě, proto zřejmě ještě dlouho nebude návratem do normálních, u nás běžnému člověku představitel ných poměrů. Propast mezi náměstím Tahrír v Káhiře a smýšle ním desítek miliónů lidí na egyptském venkově je ohromná a vliv Muslimského bratrstva je především mimo Káhiru velmi silný. Na místě je obava, že spíše než národní usmíření hrozí Egyptu alžírský scénář. Tam v roce 1991 armáda vojenským převratem zabránila islamistům, kteří byli volebními vítězi, převzít moc a následovalo desetiletí teroru a krvavé konfrontace. Udržet sta bilitu a občanský smír v politicky a názorově rozděleném deva desátimiliónovém Egyptě s ohromnými ekonomickými a sociál ními problémy a výbušným sousedstvím na všech stranách bude pro jakoukoliv vládu nesmírně obtížné. A Západ snad vidí, že 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201482