Mezi ztrouchnivělými pařezy a vrstvou popadaných suchých větví bylo hledání stop prakticky nemožné. Les byl hustý a zarostlý, takže se nemohl ani rozhlédnout. Běžel, co mu síly stačily, čímž se pokoušel zahnat strach a obavy. Srdce mu bušilo až v krku. Konečně ji uviděl. Seděla tiše na pláni zelených keříčků vyrůstajících z mechu, zády k němu, a sotva ji zajímaly jeho vyděšené obavy. „Deili, co tu děláš?!“ vyštěkl a zmalátněl úlevou, že ji našel živou a zdravou. „Podívej, nasbírala jsem dva hrnky borůvek, ale…“ Při pohledu na něj její nadšené oči potemněly. „Já… Ty se zlobíš?“ „Ano, zlobím!“ „Budeš na mě křičet?“ „Rád bych! Jak to, že jsi šla sama do lesa?! Víš, co se mohlo stát?!“ „Šla jsem přece jen kousek. Určitě bys mě nepustil, kdybych ti řekla, že jdu na borůvky.“ Adam málem zaskřípal zuby. „Samotnou bych tě tedy opravdu nepustil! Slyšela jsi Gaskona, co ti říkal?!“ Postavila se a smetla si z oblečení kus trávy. „O tom, jak se máme chovat v jeskyni, jak máme lovit a kdy rozdělávat oheň? Ano, jistě, slyšela jsem každé slovo.“ „Kromě důrazného příkazu, abys zůstávala pořád se mnou! To jsi neslyšela?“ „Gaskon říkal, že bych měla zůstávat s tebou, což mi, podle toho, jak je věta postavená, poskytuje určitou možnost volby.“ „Já se asi zblázním!“ „Nevím, proč se rozčiluješ. Vždyť ty ode mě taky ráno odcházíš a necháváš mě samotnou.“ „Ale v jeskyni jsi v bezpečí. Tady ne, a to je rozdíl!“ „Dobře, omlouvám se. Už to neudělám,“ uznala Deili svoje provinění, ale Adam stále zamračeně mlčel. „Slyšíš mě? Říkám, že už to neudělám! Tak co ještě chceš, abych řekla?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201405
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.