Snahy o disciplinaci společnosti: od osvícenské teorie k praxi 19. století
97
na šachtě). Nadměrné zatěžování těla dítěte mohlo vést k fyzické degeneraci, k předčasnému vyčerpání dětského organizmu, které se mohlo projevit předčasným úmrtím nebo fyzickou méněcenností v dospělosti. Teoretici zdravotní policie upozorňují i na odlišné dispozice každého jedince, ale práce je nadále považována za důležitý výchovný prostředek, který předchází lenosti a zahálčivosti v pozdějších letech života.282 Striktně je rozlišováno mezi prací vhodnou pro dítě a prací výslovně nevhodnou a nebezpečnou.283 Proč právě osvícenství přináší tento ohled vůči dítěti? Státu šlo o zdravou populaci, a tak bylo v jeho zájmu ochránit děti a mládež před předčasným vstoupením do výdělečného pracovního procesu. Podle osvícenců potřebovalo dítě sílu především k růstu, a to jak rozumovému, tak tělesnému, přičemž od určitého věku bylo potřeba začít se vzděláváním, jež mělo vést k rozvoji „duševních“ i fyzických sil.284 Kromě vzdělávání mělo být dítě zapojováno do různých pomocných prací, a tím vedeno k pilnosti a pracovitosti. Dětskému organizmu měla být dána možnost dospět, tedy dosáhnout dostatečných sil k uplatnění ve společnosti. Zájmem státu se stalo, aby každé dítě absolvovalo alespoň základní vzdělání. Z tohoto důvodu najdeme jisté ochranné prvky už v tereziánském školním řádu, který obsahoval i nařízení týkající se výdělečné dětské práce v manufakturách. Ochrana se týkala především zde pracujících sirotků, ale i dětí majících rodiče. Dětem kromě námezdní práce mělo být umožněno vzdělání. S ohledem na výdělečnou práci dětí bez rodičů a jejich ubytování v prostorách manufaktury se stalo důležité zachování zdraví a mravnosti, proto školský patent následovala nařízení chránící nejen zdraví, ale i zabraňující předčasnému tělesnému styku mezi chlapci a dívkami. Např. roku 1786 bylo nařízeno, že „chlapci a dívky [pracující v manufakturách] musí být v ložnicích odděleni, v jedné posteli nesmí spát více než jedno dítě, děti se mají aspoň jednou týdně čistit mytím a česáním, dětem musí být každý 8 den dáváno čisté a vyprané prádlo a každý měsíc se má čistit ložnice a dávat nové prostěradlo.“285 Akcentování nutnosti udržování a zachování čistoty jistě souvisí s ohledem na zdraví a hygienu dětí. Oddělené ložnice a samostatné spaní měly zabránit předčasnému zahájení pohlavního života, rovněž měly zajistit možnost odpočinku a regeneraci sil. 282 O důležité roli práce ve výchově dětí svědčí zavádění textilní výroby při některých školách. Výroba byla určena pro manufaktury. Zaměstnávány byly především chudé děti. Ruční práce se týkaly dívek, chlapci se učili např. včelařství nebo šlechtitelství. K tomu ŠAFRÁNEK, Vývoj soustavy, s. 36. 283 FRANK, II., s. 534n. 284 O správném vzdělávání a vychovávání dětí např. SALZMANN, Mravečinka, Praha 1878. 285 Cit dle Siegmund KRAUS, Kinderarbeit und gesetzlicher Kinderschutz in Österreich. In: Edmund BERNATZIK – Eugen PHILIPPOVICH, Wiener Staatswissenschaftliche Studien. Fünfter Band. Wien und Leipzig 1904, s. 269.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201279