osmdesát pět metrů a meč, který třímá v ruce, má asi pětatřicet. Cesta k ní je zaplevelena různými sloupy, náhrobky a památníky, což je škoda. Někdo mi říkal, že Roosevelt po válce Stalinovi navrhoval, aby nechali rozbořený Stalingrad stát jako skanzen a postavili nové město vedle. Kdyby k tomu přidali tohle monstrum, byla by to obrovská síla. Napsal jsem ve Volgogradě pomalou větu svého kvartetu. Je melancholická a nemá žádnou melodii ani harmonii. Přesunuli jsme se do Ufy. Tady je konečně pořádná zima – kolem mínus třiceti stupňů, takže zase strávím veškerý čas v hotelu. Dvakrát denně hrajeme, v podstatě stejně není na nic čas. Na řadu přichází proviant z potravinové bedny, protože jídlo v hospodě je strašné. Sem tam zajdu do bufetu pro kaviár, ale ti Rusi do sebe narážejí a řvou, že mě to vždycky otráví v polovině fronty. Viděl jsem v restauraci výbornou rvačku, dva opilci bojovali ve stylu catch as catch can, a když už je ostatní od sebe roztrhli a drželi za ruce, vráželi ti dementi do sebe hlavama. Z obou stříkala krev a oba měli chrupavky v prdeli. Pocákali mi tvaroh, který jsem si nesl z kuchyně, málem jsem jim dal oběma pěstí, když už je ti zbylí tak pěkně drželi. V Ufě jsme byli šest dní, což je prostě dlouho. Bylo to spíše Uf nebo UFO. Do Uljanovska jsme odletěli An-24. Andula je přátelské letadlo, sympatické i tím, že může plachtit bez motoru. Na palubě nás přivítal kapitán, nejdřív nám sebral foťáky, řekl pár blbostí a šel, ale nedalo mu to a za chvíli se vrátil. Mrkl na nás, zablýskal zubama – měl dva stříbrné, asi ke knoflíkům uniformy – a řekl něco, co si myslel, že je estonsky. My jsme totiž často identifikováni jako Estonci, to je prostě nejzazší možnost, dál už je to trochu sci-fi. Chlapci pili vodku, a protože Josefka prosila, aby nechodili po letišti s flaškou, schovávali láhev do tašky. Čouhala jen část hrdla, nahýbali si přímo z baťohu, vypadalo to dobře. Kluci v té souvislosti vyvinuli výbornou teorii, že když se klesá, velmi špatně se pije – ne a ne to tam spadnout. Naopak, při stoupání stačí malý nenápadný pohyb a je to v žaludku. Pěkné. Cestou jsem si cvičil azbuku a četl jakousi brožuru o Leninovi. Něco mi to pořád připomínalo. Výborně se učil, jeho sourozenci
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201247