ZROZENÕ
DÃJIN
( 103 )
boûensko-politickÈm z·vazku vÏrnosti, kter˝ pojÌ ¯Ìöi a cÌrkev, Boha a cÌsa¯e, se kac̯i dopouötÏjÌ velezrady. HlavnÌ ˙tok kac̯˘, kathar˘, nesmϯoval ale proti ¯Ìöi, n˝brû proti ÑcÌrkviì. Tito spiritualistÈ se snaûili podat historick˝ d˘kaz toho, ûe katoliËtÌ biskupovÈ a papeûi se zkaûenostÌ sv˝ch mrav˘ a odpadnutÌm od ËistÈho evangelijnÌho uËenÌ d·vno p¯ipravili o svÈ apoötolskÈ n·stupnictvÌ. Katolick· cÌrkev uû nenÌ nositelkou sp·sy, pravÈho smyslu dÏjin, n˝brû hanebn˝m svazkem simonistick˝ch biskup˘, povÏreËn˝ch nauk a zloËinn˝ch svÏtsk˝ch p·n˘. Biskupsk· svÏcenÌ jsou neplatn·, v dÛmech a chr·mech nep¯eb˝v· sp·sa, veökerÈ cÌrkevnÌ z·leûitosti jsou pr·zdn˝m vnÏjöÌm zd·nÌm, bez vnit¯nÌ, dÏjinnÈ moci sp·sy a bez opr·vnÏnÌ! V tomto boji ölo o sebepochopenÌ Evropy, o smysl jejÌch dÏjin, kterÈ jsou tu radik·lnÏ zpochybnÏny, respektive pojaty jako jedin˝ proces ˙padku. Ve vÏrouËnÈm p¯esvÏdËenÌ tÏchto spiritualist˘, proti nimû se klerik ötaufskÈ ¯Ìöe Ekbert ze Schˆnau snaûil podat d˘kaz kontinuity sp·sy uvnit¯ ¯Ìöe a cÌrkve, m· svÈ ko¯eny nejen kritika Ñst¯edovÏkuì italsk˝ch humanist˘ (tempus medium je pojem spiritualisty Tertulliana), n˝brû i ideologie ˙padku u protestantsk˝ch sekt·¯˘ Weigela, Francka, Gottfrieda Arnolda a pozdÏji Lessinga, Gibbona aû Harnacka. Jak obtÌûn˝ byl ve skuteËnosti tento poûadavek dÏjinnÈho ospravedlnÏnÌ starÈho svÏta, ukazuje, vedle Oty z Freisingu, snad nejlÈpe ûivotnÌ dÌlo jinÈho homo simplex*, jak tehdy francouzötÌ scholastikovÈ naz˝vali nÏmeckÈ kleriky, Gerhoha z Reichersbergu. Nebyli to totiû pouze Ñkac̯iì, kte¯Ì, podle lÌËenÌ Bernarda z Clairvaux a pozdÏji Ekberta, ukr˝vajÌce se v podzemnÌch sklepenÌch KolÌna jako l˘za bojÌcÌ se svÏtla ñ genus vile et rusticum ñ odsuzovali evropskÈ dÏjiny. Tito heretiËtÌ spiritualistÈ mÏli v˝znamnÈ a legitimnÌ p¯edch˘dce, kte¯Ì vystupovali na svÏtlo ve¯ejnosti. Byli to uû reform·to¯i p¯ed ÿeho¯em VII. i ti z jeho doby z okolÌ Humberta ze Silva Candida, kte¯Ì up¯eli ¯Ìöi smysl a pr·vo v r·mci dÏjin sp·sy a oznaËili tak dÏjiny Z·padu za jeden jedin˝ proces ˙padku. Velk˝ v˝znam mÏla skuteËnost, ûe tyto kruhy proto, aby se vyhnuly kontaktu s desakralizovan˝m a zavrûen˝m impÈriem NÏmc˘, vytvo¯ily nov˝ pojem Ñjednoho k¯esùanstvaì a jednÈ k¯esùanskÈ Evropy, kter˝ evropsk· regna shrnul do unie pod¯ÌzenÈ papeûi a chystal se dom·hat se k¯esùanskÈho V˝chodu (Byzance). Urban II. to vyj·d¯il ve svÈ û·dosti o podporu k¯ÌûovÈho taûenÌ, p¯edloûenÈ byzantskÈmu cÌsa¯i Alexiovi (id mihi et universae Christianae rei publicae jucundissimum fore **). D˘sledkem byl proti˙der. Petrus Crassus ve svÈ obranÏ Jind¯icha IV. oznaËil ÿeho¯e VII. za Ñnep¯Ìtele celÈho k¯esùanstvaì (totius Christianitatis hostis). Ve svÈm dÏkovnÈm
* prostÈho ËlovÏka ** To bude pro mne i pro celou k¯esùanskou obec to nejp¯ÌjemnÏjöÌ
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201237