ZROZENÕ
DÃJIN
( 103 )
boûensko-politickÈm z·vazku vÏrnosti, kter˝ pojÌ ¯Ìöi a cÌrkev, Boha a cÌsa¯e, se kac̯i dopouötÏjÌ velezrady. HlavnÌ ˙tok kac̯˘, kathar˘, nesmϯoval ale proti ¯Ìöi, n˝brû proti ÑcÌrkviì. Tito spiritualistÈ se snaûili podat historick˝ d˘kaz toho, ûe katoliËtÌ biskupovÈ a papeûi se zkaûenostÌ sv˝ch mrav˘ a odpadnutÌm od ËistÈho evangelijnÌho uËenÌ d·vno p¯ipravili o svÈ apoötolskÈ n·stupnictvÌ. Katolick· cÌrkev uû nenÌ nositelkou sp·sy, pravÈho smyslu dÏjin, n˝brû hanebn˝m svazkem simonistick˝ch biskup˘, povÏreËn˝ch nauk a zloËinn˝ch svÏtsk˝ch p·n˘. Biskupsk· svÏcenÌ jsou neplatn·, v dÛmech a chr·mech nep¯eb˝v· sp·sa, veökerÈ cÌrkevnÌ z·leûitosti jsou pr·zdn˝m vnÏjöÌm zd·nÌm, bez vnit¯nÌ, dÏjinnÈ moci sp·sy a bez opr·vnÏnÌ! V tomto boji ölo o sebepochopenÌ Evropy, o smysl jejÌch dÏjin, kterÈ jsou tu radik·lnÏ zpochybnÏny, respektive pojaty jako jedin˝ proces ˙padku. Ve vÏrouËnÈm p¯esvÏdËenÌ tÏchto spiritualist˘, proti nimû se klerik ötaufskÈ ¯Ìöe Ekbert ze Schˆnau snaûil podat d˘kaz kontinuity sp·sy uvnit¯ ¯Ìöe a cÌrkve, m· svÈ ko¯eny nejen kritika Ñst¯edovÏkuì italsk˝ch humanist˘ (tempus medium je pojem spiritualisty Tertulliana), n˝brû i ideologie ˙padku u protestantsk˝ch sekt·¯˘ Weigela, Francka, Gottfrieda Arnolda a pozdÏji Lessinga, Gibbona aû Harnacka. Jak obtÌûn˝ byl ve skuteËnosti tento poûadavek dÏjinnÈho ospravedlnÏnÌ starÈho svÏta, ukazuje, vedle Oty z Freisingu, snad nejlÈpe ûivotnÌ dÌlo jinÈho homo simplex*, jak tehdy francouzötÌ scholastikovÈ naz˝vali nÏmeckÈ kleriky, Gerhoha z Reichersbergu. Nebyli to totiû pouze Ñkac̯iì, kte¯Ì, podle lÌËenÌ Bernarda z Clairvaux a pozdÏji Ekberta, ukr˝vajÌce se v podzemnÌch sklepenÌch KolÌna jako l˘za bojÌcÌ se svÏtla ñ genus vile et rusticum ñ odsuzovali evropskÈ dÏjiny. Tito heretiËtÌ spiritualistÈ mÏli v˝znamnÈ a legitimnÌ p¯edch˘dce, kte¯Ì vystupovali na svÏtlo ve¯ejnosti. Byli to uû reform·to¯i p¯ed ÿeho¯em VII. i ti z jeho doby z okolÌ Humberta ze Silva Candida, kte¯Ì up¯eli ¯Ìöi smysl a pr·vo v r·mci dÏjin sp·sy a oznaËili tak dÏjiny Z·padu za jeden jedin˝ proces ˙padku. Velk˝ v˝znam mÏla skuteËnost, ûe tyto kruhy proto, aby se vyhnuly kontaktu s desakralizovan˝m a zavrûen˝m impÈriem NÏmc˘, vytvo¯ily nov˝ pojem Ñjednoho k¯esùanstvaì a jednÈ k¯esùanskÈ Evropy, kter˝ evropsk· regna shrnul do unie pod¯ÌzenÈ papeûi a chystal se dom·hat se k¯esùanskÈho V˝chodu (Byzance). Urban II. to vyj·d¯il ve svÈ û·dosti o podporu k¯ÌûovÈho taûenÌ, p¯edloûenÈ byzantskÈmu cÌsa¯i Alexiovi (id mihi et universae Christianae rei publicae jucundissimum fore **). D˘sledkem byl proti˙der. Petrus Crassus ve svÈ obranÏ Jind¯icha IV. oznaËil ÿeho¯e VII. za Ñnep¯Ìtele celÈho k¯esùanstvaì (totius Christianitatis hostis). Ve svÈm dÏkovnÈm
* prostÈho ËlovÏka ** To bude pro mne i pro celou k¯esùanskou obec to nejp¯ÌjemnÏjöÌ
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201237
FRIEDRICH HEER ( 104 )
listÏ Jind¯ichovi V. po uzav¯enÌ wormskÈho konkord·tu vysvÏtluje Kalixt II., jak velice poökodil evropskÈ vϯÌcÌ dlouh˝ spor mezi cÌrkvÌ a ¯ÌöÌ (quantum diuturna ecclesiae imperiique discordia Europae fidelibus intulerit detrimentum). Evropa jako Christianitas, Evropa a k¯esùanstvo se tu vykl·dajÌ zcela novÏ, neboù jejich dÏjiny a dÏjinn˝ smysl byl v tomto boji do z·klad˘ zpochybnÏn. Hlubokou vnit¯nÌ nejistotu ohlednÏ smyslu sp·sy starÈ ¯Ìöe a svÏtov˝ch dÏjin dokumentuje nynÌ Gerhoh˘v opus. NenÌ moûnÈ, abychom se zde dotkli vöech vnit¯nÌch problematick˝ch moment˘ jeho obrazu dÏjin a svÏta, jak jej odr·ûÌ nap¯Ìklad jeho Libri tres de investigatione Antichristi, Tractatus de scismaticis, slavn˝ koment·¯ k 64. ûalmu Ëi Liber de edificio Dei. V dobÏ Fridricha I. se Gerhoh dobÌr· optimistickÈho pohledu na dÏjiny. Nech·v· nynÌ impÈrium a kr·lovstvÌ svÏta existovat aû do konce dnÌ, zatÌmco p¯edtÌm dlouhou dobu p¯edvÌdal jejich z·nik ve vÌru v·lky a vnit¯nÌho rozkladu. St·le vÌce cÌsa¯˘ a kr·l˘ opouötÌ temnoty bez sp·sy, nep¯·telskÈ v˘Ëi Bohu a vzdorujÌcÌ dÏjin·m a vstupuje do lepöÌho, jasnÏjöÌho svÏtla. To odpovÌd· politick˝m promÏn·m tohoto bavorskÈho proboöta a pr˘kopnÌka cÌrkevnÌ reformy ñ zvl·ötÏ pak reformy vysokÈho svÏtskÈho klÈru ñ, kter˝ se ze zap·lenÈho p¯Ìvrûence ¯eho¯ovskÈ strany stal poklidn˝m zast·ncem vyrovn·nÌ mezi cÌsa¯em a papeûem v harmonickÈ spolupr·ci obou tÏchto nejvyööÌch mocnostÌ. NejvÏtöÌ v˝znam pro dobovÈ dÏjinnÈ myölenÌ a nezmÏrnÈ d˘sledky pro n·sledujÌcÌ staletÌ nemÏla vöak tato jeho optimistick· prohl·öenÌ, n˝brû jednotnÈ pod·nÌ dÏjinnÈho pesimismu, jak je Gerhoh rozvrhl nap¯Ìklad ve svÈm spise De quarta vigilia noctis.* Nach·zÌme zde klasickÈ vyj·d¯enÌ teorie ˙padku, jeû m·, pouze s posunut˝m d˘razem, rozhodujÌcÌ v˝znam pro dÏjinnÈ myölenÌ humanismu, reformace a osvÌcenstvÌ. SvÏtovÈ dÏjiny jsou podle tÈto teorie jedin˝m velik˝m procesem ˙padku. V temnÈ noci barbarstvÌ, pohanstvÌ a zkaûen˝ch mrav˘ (pozdÏji: ËistÈho vzdÏl·nÌ a klasickÈ kultury) nesou svÏtlo ËistÈ vÌry (pozdÏji pak: Ëist˝ch mrav˘, vzdÏl·nÌ, rozumu) pouze nÏkte¯Ì hÈroovÈ. Nach·zÌme tu tedy p¯edobraz ortodoxnÌho vyj·d¯enÌ onoho katharskÈho obrazu dÏjin, proti nÏmuû bude s takovou vehemencÌ bojovat Ekbert ze Schˆnau. PozitivnÌ dÏjiny, dÏjiny sp·sy sest·vajÌ podle Gerhoha z jednotliv˝ch noËnÌch vigiliÌ svat˝ch a hrdin˘. V prvnÌ vigilii, v KristovÏ dobÏ, na poË·tku ÑnovÈho vÏkuì hlÌdajÌ, bojujÌ a vÌtÏzÌ apoötolovÈ, Ñdo doby, neû jsou svÏtovÈ ¯Ìöe pod¯Ìzeny Kristovu kr·lovstvÌì. Druhou noËnÌ hlÌdku drûÌ cÌrkev v boji proti velk˝m heretik˘m prvnÌch staletÌ, t¯etÌ vigilie spoËÌv· ve vnit¯nÌm boji proti corruptio morum** (jak z¯eteln˝ je tu v˝voj aû po Harnacka!). Tato
* O ËtvrtÈ noËnÌ hlÌdce ** zkaûenosti mrav˘
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201237
ZROZENÕ
DÃJIN
( 105 )
vigilie sah· od ÿeho¯e I. aû k ÿeho¯ovi VII. »tvrt· noËnÌ hlÌdka zaËÌn· po ÿeho¯ovi VII. a zahrnuje souËasnou dobu aû po PoslednÌ soud. P¯i nÌ k¯esùanstvu hrozÌ vnit¯nÌ rozvrat nejsilnÏji. Lakota, chamtivost a panovaËnost sv·dÏjÌ papeûe a zd· se, jako by Kristus chtÏl opustit loÔ cÌrkve, jÌû hrozÌ potopenÌ v bou¯i svÏta. BÏhem tÈto ËtvrtÈ vigilie hlÌdkujÌ spÌöe neû papeûi beati pauperes spiritu, chudÌ Duchem svat˝m, a pokornÌ. Gerhoh tu ost¯e vyt˝k· papeû˘m jejich hamiûnost a panovaËnost, p¯ipomÌn· jim vzor ÑchudÈho Kristaì a ÑchudÈho Petraì. Tato vize dÏjin bavorskÈho proboöta Gerhoha vytv·¯Ì tedy ñ a to je pro genezi evropskÈho dÏjinnÈho myölenÌ d˘leûitÈ ñ jednoznaËnÏ spojenÌ mezi dÏjinn˝m myölenÌm ¯eho¯ovsk˝ch reform·tor˘, spiritualist˘ 11. stoletÌ a Ñlev˝chì heretick˝ch sekt·¯sk˝ch uËenÌ o ˙padku a mezi dÏjinn˝m myölenÌm frantiök·nsk˝ch spiritu·l˘ 13. a 14. stoletÌ. Je obzvl·öù pozoruhodnÈ, jakou roli tato idea ˙padku zaujÌm· v myölenÌ osobnosti, jejÌû dÌlo p¯edstavuje nejvelkolepÏjöÌ pod·nÌ starÈho nÏmeckÈho svÏton·zoru s jeho spojov·nÌm Boha a p¯Ìrody, Boha a svÏta, ¯Ìöe a cÌrkve, osoby a liturgickÈho spoleËenstvÌ. éivotnÌ dÌlo Hildegardy z Bingen ñ tÈto nÏmeckÈ ölechtiËny, poch·zejÌcÌ z¯ejmÏ z urozenÈho bermersheimskÈho rodu, jejÌû synovci, arcibiskup Arnold I. z TrevÌru a proboöt Wezelin od Sv. Ond¯eje v KolÌnÏ, n·leûeli k p¯ednÌmu ¯ÌöskÈmu klÈru ñ lze totiû pochopit pouze jako poslednÌ pokus o obnovu tohoto p¯eddualistickÈho svÏta. Bohuûel nejsme dnes jeötÏ v d˘sledku chybÏjÌcÌch kritick˝ch edicÌ schopni p¯esnÏji stanovit genezi jejÌho dÌla a jeho vlivu v NÏmecku ve 12. stoletÌ. Obs·hl˝ kodex dopis˘ tvo¯Ì, tak, jak jej m·me k dispozici, komplikovanou smÏsici b·snÏ a pravdy, prav˝ch dokument˘ a typick˝ch kl·öternÌch falzifik·t˘ 12. stoletÌ. Pohled na pojedn·nÌ Bemerkungen zum Corpus der Briefe der heiligen Hildegard von Bingen B. Schmeidlera postaËÌ k prvnÌ orientaci v tÈto nesmÌrnÏ obtÌûnÈ situaci. Na prvnÌ pohled z nÏj p¯esto vypl˝vajÌ nÏkterÈ jasnÈ souvislosti. SvÏtovÈ dÏjiny p¯edstavujÌ pro Hildegardu dÏjiny makro- a mikrokosmu, jeho posvÏcov·nÌ a oËiöùov·nÌ v p¯ÌrodnÌch ûivlech stejnÏ jako ve velk˝ch politick˝ch a spoleËensk˝ch ˙tvarech. Jeho opÏtn˝ n·vrat k poË·teËnÌ dokonalosti je Ëinem Kristov˝m a Corpus Christi, tedy Ecclesia. Ecclesia je Ñk¯esùanstvoì, nikoli knÏûsk· cÌrkev v protikladu k laik˘m. Tento obrovsk˝ a vöeobs·hl˝ proces purifikace, oËiöùov·nÌ (srv. Eriugena a Sedulius Scotus) zahrnuje u Hildegardy cel˝ svÏt a vöechno tvorstvo, jakoû i regnum a sacerdotium, vöechny svÏtskÈ i duchovnÌ stavy jejÌ doby. V pr˘bÏu pÏti svÏtov˝ch vÏk˘ (srv. opÏt se Seduliem!) vöemocnÈ trestajÌcÌ BoûstvÌ vychov·v· lidstvo k jeho vnit¯nÌ i vnÏjöÌ zralosti. Hildegarda zpodobÚuje tyto epochy v mohutn˝ch symbolech, podobn˝ch rom·nskÈ plastice a malbÏ, jako vÏk ohnivÈho psa, tj. surovÈho n·silÌ, ûlutÈho lva, tj. v·leËnÈ nouze, plavÈho konÏ, tj. lehkomyslnosti a luxusu, ËernÈho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201237