98 /Emoční poruchy v dětství a dospívání
však cítil, jak těžké a bolestivé téma nedávné minulosti to je. Mohl jsem jenom odhadovat, s čím vším je tento hrozný objev v její mysli spojen, jaké představy v ní zneužívání syna vyvolává a s čím se musí vnitřně vyrovnávat a bojovat. Pro otce homosexuálně zneužitých synů je fakt zneužití často spojen s pocity studu a se strachem, kterému psychoanalytikové říkají kastrační, protože je spojován s obavou ze ztráty „mužné síly“, maskulinity. Nejčastějšími pocity, se kterými se rodiče obětí sexuálního zneužití potýkají, jsou však pocity viny za skutečné nebo domnělé selhání, za to, že svou dceru nebo syna neochránili. Rodiče se zlobí na sebe, že se o ubližování včas nedověděli, že jej nepředvídali a že mu nezabránili. Málokterý rodič si přitom je rizika sexuálního násilí na dítěti plně vědom, natož aby s ním počítal. Zneužití dětí se obecně pokládá za spíše výjimečný, okrajový jev vyhrazený několika „deviantům“, kteří na děti číhají v křoví a na opuštěných místech. Přitom v naprosté většině případů jsou děti zneužívány lidmi, které důvěrně znají. Mezi pachateli jsou nejčastěji příbuzní z užší a širší rodiny, pak následují osoby, které jsou s dětmi v denním kontaktu. Obětí zneužití se děti mohou stát při běžné činnosti, v domácím či výchovném prostředí, nezřídka za zády svých rodičů. V rozporu se všeobecným vědomím je tímto způsobem v naší zemi ublíženo několika tisícům dětí a dospívajících ročně. Dalším faktem, o kterém Fandovi rodiče, podobně jako většina rodičů u nás, nebyli informo váni, je skutečnost, že sexuální uspokojování dospělých pomocí dítěte nemusí probíhat nijak dramaticky a ne vždy ho doprovází násilí. Naopak. Děti jsou do „her“ dospělých zasvěcovány a postupně „sváděny“ pomocí odměn. Odměny mohou mít formu materiální, například v podobě dárků, ale také abstraktní v podobě pocitu výjimečnosti a důležitosti. Obojí zřejmě hrálo roli i v případě Fandy. Důvěra k bratranci, radost z dárků i pocit důležitosti ze zapojení do tajné hry zřejmě hrály významnou roli v tom, že rodiče na zneužívání tak dlouho nepřišli. A kdyby ho jeden večer nenapadlo strkat tatínkovi jazyk do pusy, možná by k jeho zneužívání docházelo dodnes. „Ale jak to, že jsme na to nepřišli dříve, jak to, že jsme to neviděli?“ vykřikla maminka se slzami v očích. Musel jsem uznat, že má pravdu. Souhlasil jsem, že i kdyby rodiče žádné informace o riziku sexuálního zneužívání dětí nikdy předtím nedostali, museli si všimnout sexuálních projevů v synově chování už mnohem dříve. Museli, ale nevšimli. Příčinou jejich „slepoty“ však nemusel být malý zájem či zanedbávání. Rodiče se o Fandu podle všeho starali příklad ně. Důvody toho, proč maminka ani tatínek zvýšenou sexualitu v důsledku dlouhodobého zneužívání u syna neviděli dříve, mohly ležet v jejich vnitř ních zábranách. Pod vnitřními zábranami rozumíme síly působící v nevědomí, které nám znemožňují vidět a chápat věci tak, jak jsou. To, co nám brání
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201190
Lechtivé tajemství (Fanda, pět a patnáct let) / 99
spojovat sexualitu s dětmi, patrně souvisí s našimi vzpomínkami na sexualitu ve vlastním dětství, které jsme úspěšně potlačili. Tím, že v důsledku našich vnitřních zábran vnímáme děti jenom jako asexuální, „nevinné“ bytosti, v nich na jedné straně potlačujeme projevy přirozené, věku odpovídající sexuality, na straně druhé přehlížíme nebezpečí toho, že se mohou stát oběťmi sexuálních aktivit dospělých osob. Ke snížené pozornosti vůči možnému ubližování přispěl i fakt, že zneužívání probíhalo pod střechou příbuzných, kteří měli s rodiči blízké a srdečné vztahy. Právě vzájemnou důvěru a pevné citové vazby mezi příbuznými se podařilo bratranci zneužít k tomu, aby celou rodinu uváděl v omyl a svoji zvláštní náklonnost k Fandovi vydával za laskavou péči či za pedagogický zájem. V dů sledku absence modřin, ran, odřenin či jiných známek tělesného ublížení rodiče zřejmě ani nenapadlo, že by oblíbený bratranec anebo kdokoli z rodiny mohl Fandovi systematicky ubližovat. Nedostatek tělesných známek v kombinaci se slibem mlčení, který si bratranci údajně dali, možnost odhalení nekalých praktik výrazně snižovaly. Podle retrospektivních výzkumů, tedy výzkumů měřících průměrnou dobu zneužívání zpětně, bývá průměrná doba zneužívání v rodině dva až tři roky. Bez ohledu na to, jak brzo anebo jak pozdě se zneužívání odhalilo, Fandovi rodiče potřebovali obnovit narušenou sebedůvěru a možná i vzájemnou důvěru. To, co jejich syn potřeboval nejméně, byla jejich nejistota a strach. Snažil jsem se proto, abych je ochránil před zbytečnými „moudrými řečmi“, které by mohli chápat jako kritiku a výčitky. Chtěl jsem naopak vyzdvihnout několik pozitivních skutečností. Například fakt, že se v zájmu syna rozhodli konat hned poté, co pojali podezření, že mezi ním a bratrancem něco nehraje. Pochválil jsem je, že nenechali nic náhodě a zbytečně neriskovali. Přerušit styky s oblí beným a uznávaným mladíkem a oznámit celou věc jeho rodičům vyžadovalo určitě značnou odvahu a statečnost. Cítil jsem, že je zde nutné ocenit zejména otce, který zřejmě riskoval rozvrat rodinných vztahů, možná i ztrátu staršího bratra. Je mi známo mnoho případů, kdy se rodinné záležitosti v zájmu zacho vání klidu tutlají či se řeší na úkor dětí tak, že se jednoduše řekne, že lžou nebo si vymýšlejí. Nezřídkavé jsou případy, kdy matka kryje svého muže na úkor své vlastní dcery, kterou pod pohrůžkou trestu či umístění do dětského domova nutí, aby zneužívání tajila anebo o něm lhala. Fandovi rodiče nejen věřili, ale také mu nic nevymlouvali. Nepřesvědčovali jej, že se mu to třeba jenom zdálo, že to viděl v televizi nebo si to „určitě vymyslel“. Na rozdíl od mnoha jiných zneužitých dětí se Fanda naštěstí nedozvěděl například to, že „si za to může sám“, protože třeba nebyl „dost opatrný, poslušný či slušný“. Výčitka „ty jsi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201190
100 /Emoční poruchy v dětství a dospívání
ho příliš provokovala“ zaznívá poměrně často z úst matek, jejichž dospívající dcery byly znásilněné svými učiteli, nevlastními otci či bratry. I když byl Fanda ušetřen nesmyslných výčitek, které mají za cíl přenést vinu za zneužití z dospělého na dítě, neznamenalo to, že by ve svém nitru neprožíval zmatek, nejistotu anebo strach. Bez náležitého vysvětlení ze strany rodičů se mohl sám sebe ptát: Co se vlastně stalo, co tak hrozného se mu přihodilo, proč je najednou kolem něho a bratrance tolik vzruchu, proč se všichni dospělí tváří tak vyděšeně? Zatímco on se trápil těmito nezodpovězenými otázkami, rodiče zřejmě nejvíce sužovala otázka následků. Jak dalece byl jejich syn událostmi poznamenán, do jaké míry ho tato zkušenost ovlivní v dalším životě? Bude mít problémy v dospívání a v dospělosti? Tatínka typicky nejvíce zajímalo, zda se z jeho syna nestane homosexuál. Trpělivě jsem se jim snažil vysvětlit, že následky sexuálního zneužití mohou být velmi různorodé. Závisí na jeho trvání, četnosti, na způsobu zneužívání, na věku zneužívaného dítěte a mimo jiné i na tom, jaký měl zneužívaný vztah ke zneužívajícímu. Nejvážnějšími následky, mezi které patří například deprese, nízké sebehodnocení, ztráta sebeúcty a sebevražedné jednání, trpí osoby, které v dětství zneužívala citově blízká autorita. Rodiče se nedomnívali, že by měl bratranec v očích syna až tak velkou au toritu. Bohužel si však museli přiznat, že Fanda jej obdivoval. Byla to zřejmě právě chlapcova bezmezná úcta, pomocí které se bratranci dařilo manipulovat a ovládat jeho chování a city natolik, že Fanda divné tajemství neprozradil ani rodičům. Velkou roli určitě sehrálo i zastrašování a citové vydírání. Co se dalo z několika setkání s Fandou vyvodit, nebylo nic jednoznačného, ale také toho nebylo málo. Chlapec aktuálně zřejmě nejvíce trpěl lítostí nad ztrátou vztahu s bratrancem. Tato lítost byla zřejmě o to větší, o co méně chápal, proč musel přátelství s bratrancem ukončit. Nešlo vyloučit, že v jeho pocitech hraje roli sebeobviňování za to, že porušil daný slib a bratrance „zra dil“. V konfrontaci s reakcemi rodičů a dalších dospělých se však Fanda zá roveň mohl cítit vinen i za to, že participoval na něčem, co všichni odsuzují. Mohl se trápit otázkou, zda skutečnost, že s bratrancem dělali „špatné“ věci, věci, za které se dokonce může jít do vězení, neznamená, že on je také špatný. Kromě vnitřních konfliktů a otázek, které musel tento malý bezbranný kluk řešit v podstatě sám, zde byla ještě celá řada projevů, které mohly souviset s jeho zneužíváním. Sexuální zneužití dítěte není „obyčejné“ ublížení. Odehrává se totiž nejen na vztahové, sociální a citové úrovni, ale také na úrovni tělesné. Tělesné pocity, které u dítěte zneužívající osoba cíleně vyvolává, mají pro dítě zcela nepřimě řenou intenzitu. Sexuálně stimulovaná dívka či chlapec jsou natolik zaplaveni sexuálními pocity, že si s nimi sami nevědí rady. Úlevu pak nacházejí v další
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201190