Transfuze.QXP
4.2.2005
10:46
Stránka 98
DALŠÍ STĚHOVÁNÍ Rychle nadešel čas i našeho stěhováni. Já úplně zapomněl pozorovat břicho matky, na které jsem nechtěně narazil před Vánocemi 1951. A je to tu, řekl jsem si jen pro sebe. Ony zvuky uprostřed noci! Najednou jsme bydleli v ulici Juldy Fuldy číslo 12. Zvenku se muselo průchodem, za ním velká vrata, za nimi sklepy pro sokolovský hnědý uhlí a dřevo na topení. Potkani tam běhali i ve dne. Hned za průchodem, vpravo po schodech, se šlo do prvního patra, kde se nalézal prostorný byt. Jen co se vždy setmělo, navštěvovali nás ti potkani ze zdola. Nechodili jako normální návštěva, nýbrž se k nám prožírali zdí. Máma ječela, házela po nich od postele bačkory a otec Arnošt nám chtěl dokázat, že se na frontě něco naučil. Koupil si vzduchovku, ležel s ní v posteli na číhané před usnutím a byl opravdu často úspěšný. Udělal pouze jednu chybu, střílení se mu tak zalíbilo, že si koupil ještě štětinky a terče. Na chodbě jsme spolu od samospádového záchodu stříleli na terč přidělaný na dveřích do kuchyně. Jednoho dne přišel z práce moc velkým kvaltem nahoru po schodech a hnal se hladově ke kuchyňským dveřím. Já už nestačil zbrzdit ukazováček pravé ruky na spoušti a štětinka se mu zapíchla do jeho malířského zadku. Zařval, vyškubl si štětinku a velkým rozmachem natěrače ji mrštil na střelce – dělal to tak i v Rusku? Potkani mazaní vycítili nebezpečí a začali nás navštěvovat teprve po zhasnutí světel. A též mazaný účastník 2. světové války proto nechal celou noc svítit slabou lampičku a v neděli rozkázal, že je budeme střílet z okna ložnice za denního světla, když se procházejí po deputátu.
VÁNOCE 51 Jsou tu Vánoce 1951. Poprvé bez dědy, zato máma už má velký břicho, který je neustále od těsta. V tom velkém bytu měla více úkrytů pro cukroví, také stromek je větší než jindy. Nikdo nám ale nehrál na foukací harmoniku, nikdo nic nekrájel, přesto jsme se museli modlit před jídlem. Viděli jsme při tom za okny zeď špiónskýho kláštera a před okny uvnitř, že je nás v domácnosti dost, ale bude ještě víc! Máma i s tou zátěží s námi vyrazila do Lomnice pěšky. Marjána uvnitř kočárku, Sardinka na něm. Šinuli jsme se přes zmrazky na druhý konec Sokolova. Ségra Hilda visela na kočárku z jedné strany a bráška občas z druhé, když na něm zrovna neseděl. Pokud seděl, přemístila se Hilda mezi jeho nohy, za které ho držela tak pevně, že se mu zouvaly boty. Mámu to ani trošku neroz98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201051