Klukoviny v pytli.QXP
11.10.2005
11:45
Str. 99
U děvčat jsme společně s ostatními kantory dokázali, že měla upravené nehty, chodila stejně dobře upravena nejen ve škole, ale i v dílnách. V tomhle věku jsou dívky daleko vyspělejší než kluci. Když jsem jako mladíček nastoupil do tohoto učiliště, měl jsem také hodiny ve třetím ročníku mechaniček. Shodou okolností tu bylo devětadvacet děvčat bez jediného kluka. Jedna hezčí než druhá a navíc většinou byly inteligentní. Vycházel jsem s nimi dobře a myslím, že se holky na hodiny technologie těšily. Ale jednou mě vypekly. Byl krásný jarní den a do třídy prosvítalo slunko. Vstoupil jsem a žákyně povstaly na pozdrav. Pokynul jsem, aby se posadily. Takovým běžným rutinním způsobem. Ty holky byly opravdu hezké a navíc v tomhle věku moc hezky rostlé. Když se posadily, přitáhly si židličky těsně k lavicím, aby si na ně odložily to, na čem si ženy zakládají a platí i za prádlo, aby jim to drželo. Takové prádlo nemusí být, ale když je, tak to tyhle hezké věci povznáší. Jenže těmhle zatrachtělým holkám se to povznášelo samo a dost hodně. Inu v osmnácti letech! Jak položily své přednosti na školní lavice, ještě víc se jim rozevíraly halenky, které si schválně ten den oblékly. Většina z nich je zapínala na knoflíčky. Bože můj! Byl jsem mladý a tohle se mi ještě nikdy nestalo. I při své otrlosti jsem znervózněl. Určitě to na mně musely poznat. Nevěděl jsem, kam se dívat. Jen ne na ně, na ty vychytralé potvory! Civěl jsem na nástěnku, do stropu nebo snad i na zatemnění třídy pro případ promítání školních filmů. Holky měly provokativně svoje vnady položené na lavicích a civěly na mne zamilovanými pohledy. To bylo hrozné! Už jsem cítil, jak mi rudnou tváře, a tak jsem se vzmužil: „Sedněte si pořádně! Jste ve škole a ne někde na mandlu!“ K mému údivu okamžitě všechny, jako jeden muž, poslechly. Odsedly si od lavic a já myslel, že omdlím. Ty potvory měly snad nejkratší minisukně v Evropě a nejkrásnější nohy na zeměkouli. Všemu nasadily korunu, když si jednotně daly nohu přes nohu. „Oldo, zachraň čest pedagoga,“ řekl jsem si sám pro sebe a přísně zavelel: „Vztyk! Když neumíte sedět, budete stát!“ Bylo mi jasné, že se na mne celá třída domluvila. Holky se daly do chechtání a já se nakonec k nim přidal. Jakousi Vlastou i Šárkou v jedné osobě byla Margita Chovancová. Vždycky mluvila za všechny a byla pokládána za nejrozumnější. „My jsme si řekly, že také vás musíme nějak dostat z rovnováhy. Jak jste viděl, to ženský umí. Nebo snad ne?“ „Hele, Margito,“ začal jsem uklidňovat situaci, „jste rafinované potvory a docela se vám to povedlo. Ale musíte uznat, že jsem zareagoval docela obstojně. Ale přiznávám, že jste mě vyvedly z rovnováhy. Zabodovaly jste.“ Měl jsem tu třídu rád. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201049