Christina se usmívá a Brian se šklebí: „Zveme tě na večeři, ty vole. To je snad lepší než nějaká známka.“ Pokrčím rameny a zadržuju smích. „Bylo by hezké najít ve schránce i něco jiného než jen složenky.“ „Tak to sorry, kámo. Prostě se s tím budeš muset naučit žít,“ dodává se smíchem. Servírka nám přináší sklenice s nápoji a zapisuje si naši objednávku. Brian stiskne Christině paži a druhou rukou si mne bradu. „Rád bych tě o něco důležitého požádal.“ Přikývnu. „My dva se známe už celé věky. Nejenže tě beru jako svého bráchu, ale taky jsi mě seznámil s láskou mého života.“ Při těchto slovech Christina jen povzdechne a pohladí Briana po vlasech. Jsou tak zamilovaní, že je těžké neprožívat jejich štěstí s nimi, ale taky není jednoduché ubránit se pocitům jisté sklíčenosti nad celou touhle situací a nad svým zpackaným milostným životem. Brian pokračuje: „A o to právě jde. Nenapadá mě nikdo jiný, koho bych chtěl vedle sebe za svědka víc než tebe. Můžu se na tebe spolehnout? Půjdeš mi za svědka?“ V úžasu ztrácím řeč. Pohlédnu z Briana na Christinu a vstávám, abych je oba objal. „No tohle! Díky za důvěru, Briane. Jasně že půjdu za svědka!“ Několik hostů nás pozoruje a usmívá se na nás. Cítím se poctěn, ale na druhou stranu to také znamená, že se z té svatby nemám šanci vyvléknout. Ne že bych to chtěl. Jen si nejsem jistý, jaké to bude, až se po všech těch letech znovu setkám se Sárou. Kdo ví? Možná ani nepřijede.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201009