V centru knihy stojí pojem řeč. Oproti pojmu jazyka - systému, o nějž se opírá strukturalismus, a text, spojeného s komunikačně a pragmaticky zaměřeným lingvistickým zkoumáním, má řeč (langage) akcentovat mnohoaspektovost a povýtce lidský charakter této skutečnosti: sepětí s tělesně-smyslovým ukotvením člověka a jeho prožíváním , s široce chápanou kognitivitou, a také s kulturou, s jazykovým obrazem světa. Kniha vychází z pohledu vlastního fenomenologicko - hermeneutické filosofii (Heidegger, Gadamer, Patočka). V propojení s teorií a metodami kognitivně orientované lingvistiky ukazuje, jak se řeč jeví nejen v kontextu filosofie, lingvistiky a sémiotiky, ale také v českém (naivním) jazykovém obrazu světa, např. ve svých metaforických konceptualizacích (řeč jako vodní tok, jako vlákno apod.), včetně těch přítomných ve folkloru a poezii.