Vzhůru po okapové rouře! (Ukázka, strana 99)

a usadilo se jí do klína. Nebylo pochyb, že způsoby dobyvačného slunce se dívce neobyčejně zamlouvají, neboť na tváři se jí objevil snivý úsměv.

Chlapec se vrátil s igelitovou taškou v ruce, vyhnal slunce z dívčina klína a stáhl jí sukni do půli stehen. Vyňal z igelitky dvě láhve Venuše, přičemž jednu postavil vedle své dívky, kdežto s druhou se vydal k naší lavičce.

Pozdravil a podávaje mi láhev, pravil: „Přijměte tuto Venuši, prosím, jako naše poděkování za inspiraci.“ Nerozuměl jsem mu. „Stali jste se nám zářným příkladem!“ pokračoval nadšeně. „Popíjet sekt v parku, dokonce rovnou z láhve –“ „Tomu způsobu se někdy také říká popíjet po zednicky,“ poučil jsem ho. „Už v devatenáctém století si takto zedníci sedíce na lešení svlažovali sektem hrdlo.“ „Šťastní to zedníci! A šťastné devatenácté století! Moje milá žena a já –“ „Tak mladí a už jste manželé?“ podivila se Rozina. „Ano, paní. Třebaže jsme mladí, vyznáváme staré hodnoty. Nemýlím se, když si představuji, že v devatenáctém století usedlí měšťané popíjeli, stejně jako vy, šumivé víno v parcích na lavičkách?“ „Nejčastěji právě v parcích!“ přisvědčila Rozina. „Devatenácté století bylo přímo posedlé popíjením sektů pod stromy, ale také na promenádách, ovšem nejvíce při promenádních koncertech. U těchto příležitostí se často uzavíraly svatební smlouvy a místní básníci skládali slečnám do Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200892

památníčku cudné milostné verše, jež se vyznačovaly neotřelými rýmy, jako například láska páska švec procházka.“ „Úžasné devatenácté století!“ zvolal mladý muž. „Ale teď mne již omluvte, prosím, vidím, že má žena se mne již nemůže dočkat. Je taková rozdychtěná,“ usmál se.

Mladí manželé se potom líbali popíjejíce a popíjejíce líbali se. Utěšený obrázek z devatenáctého století! Škoda, jaká to škoda, že nemohu dodat, že také my s Rozinou jsme se líbali popíjejíce, a popíjejíce líbali se. Tyto mé deníkové záznamy (či pokus o románek) by tím pookřály a hned by ve vašich očích získaly na zajímavosti! Leč staly by se nepravdivými.

Jelikož jsme tak nečekaně přišli k nové láhvi, zdrželi jsme se v parku až do západu slunce. Kde se vzala, tu se vzala, Kocovinka mi vyskočila na rameno a řekla, že je nejvyšší čas jít domů.

Dali jsme jí za pravdu a zvolna jsme mířili k tramvaji. „Rozinko,“ pravil jsem na zastávce, „vlčí máky i chrpy na tvých šatech jsou stále čerstvé, jako bys je utrhla před chvilkou, ale to pouze proto, že je máš na svém těle. Až šaty pověsíš do skříně, moc bych se divil, kdyby květy rychle neuvadly. Avšak nikoli navždy! Až si je oblékneš příště, proberou se svlaženy živým deštěm tvých ňader, bříška, ramenou, boků a stehen, klína –“ „Rozino, řekl by ti někdy ten tvůj profesor češtiny něco tak hezkého?“ ozvala se Kocovinka. „Ale ještě jsi mi ani neprozradila, zdali v zoufalství neskočil pod vlak. Anebo jsi ještě neměla kdy dát mu košem a oddaluješ to?“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200892

Takové to bylo pěkné odpoledne, ale stačily pouhé tři otázky té pitomé kočky, abych měl po náladě.

24. kapitola / MARNÝ POKUS VZLÉTNOUT DO VESMÍRU Nevím, co mne to popadlo, možná jsem se nechal zlákat televizní reklamou, již jsem viděl u svého kadeřníka.

Ano, nebýt mých občasných návštěv oficíny, houby bych věděl, co je ve světě nového!

Obdivoval jsem již nikoli nejmladšího muže, jenž se na náměstí a pak v jakémsi imaginárním prostoru proháněl s krásnou černovláskou na kolečkových bruslích. Kroužili kolem sebe, gravitace lásky je táhla prudce k sobě a hned je zase rozháněla, padali si do objetí a kolečka jejich bruslí se otáčela tak rychle, že hrozilo nebezpečí, že jak postarší muž, tak černovlasá kráska odletí do vesmíru, což se v té reklamě nakonec vskutku stalo. Netrvalo dlouho a obíhali planetu Venuši.

Ty brusle musím mít! Vždyť ten postarší… ale co postarší, ten starý muž jsem byl já a ona hbitá hezká tmavovláska byla Rozina!

Musíme si ovšem při bruslení dávat pozor, abychom neodlétli do vesmíru, protože co bychom si tam počali, v té černé prázdnotě? Líbí se nám tady na zemi, jakkoli nežijeme zrovna v nejhezčím městě. Ačkoli i Ostrava má něco do seUkázka elektronické knihy, UID: KOS200892